číslo 43/2000 |
|
Tipy ČRo |
|
Sobota 21. 10. 2000 Český rozhlas 2 - PRAHA - 14.04 hodin Záviš z Falkenštejna a Kunhuta UherskáKrálovna Kunhuta netroufala si pospíšiti k synovi svému hned po jeho návratu do země. Dříve poslala k němu psaní, chtějíc dověděti se o smýšlení jeho. On ale touživ po matce, vypravil k ní posly, aby nemeškala přijeti, a přivítal jí radostí plnou a srdečnou. Takže královna přijela do Prahy sama... Že přijela bez svého milence Záviše z Falkenštejna, je ověřené, ale není vyloučeno, že si vzala s sebou králova nevlastního bratra. Tedy syna svého a Závišova. Dostal jméno Jan. Česká exkrálovna porodila pravděpodobně na hradě Svojanově v roce 1281. To jí bylo pětatřicet let. Za otce tohoto svého dítěte se však ještě neprovdala. Myšlenka na lože, které česká královna sdílí s proradným velmožem, nedala mnohým dušičkám spát. Možná i ti, kteří před pár lety zradili krále Přemysla, svého krále, plivli po Kunhutě slinou opovržení. Plivání bylo odedávna národním českým sportem, a ani v dnešní době není zapomenutou disciplínou. Královna se prostě zamilovala. A v tom jejím milostném vzplanutí není třeba hledat žádné černokněžnické kejkle. Spíš než nějaká černá magie zapůsobilo osobní kouzlo toho dobrodružného Vítkovce, který bez rozpaků a bez ohledů na mrav doby sáhl po zakázaném ovoci. Zpočátku se nezdálo, že by ti dva milenci nějakou žárlivost mohli vzbuzovat. Žili poněkud v závětří, v ústraní na Opavském Hradci, vzdáleni politickému ruchu. Jen občas měl Záviš nějakou "práci". Jako například ve Zlaté Koruně (tento klášter, založený Přemyslovci, přepadl a vyraboval). Narození synáčka mimomanželský vztah Kunhuty a Záviše ještě víc upevnilo. V královně však moc klidu nebylo. Čekala s obavami a nejistotou, jak její poklesky přijme královský syn (kterého před lety v těžké chvíli opustila.) Psala mu z Hradce dopisy. Ale Václav byl pořád ještě dítě, dvanácti- třináctiletý kluk. Toužil po mámině pohlazení, zvlášť když mu bylo tak dlouho odpíráno. Nevzpomněl si ani na jedinou výčitku, kterou by měl své matce vmést do tváře. V Praze začala Kunhuta připravovat vhodnou půdu i pro Záviše. Dlouho to zpracovávání Václavovo trvat nemuselo. Brzy po Kunhutině příchodu do Prahy byl v hlavním městě i Záviš. Byl to okouzlující muž. Rytířský a uhlazený. Líbil se nejenom královně, ale zamiloval si ho i její syn. Možná v něm viděl obraz svého otce, kterého ztratil jako sedmiletý... Falkenštejn se stal nezletilému králi přítelem a rádcem, učitelem ve hrách i ve dvorských způsobech. Neviditelnou clonou své vůle opředl krále tak, že se bez jeho svolení k Václavovi nikdo nedostal. Mladý král přijal nejenom královnu Kunhutu, ale i milovaného jejího Záviše netoliko na milost, ale také ke dvoru svému a dovolil jemu i vkládati se poněkud do veřejné vlády zemské. To nebylo jenom milostivé svolení k návratu do Prahy... To byl návrat k moci. JOSEF VESELÝ |