Skupina Šarközi bývá zařazována do folkrocku. Rejpavý posluchač si v ní najde Nerez a Neřež, Nohavicu, Navarovou s Gutiérrezem na jedné straně, Pražský výběr, Načevu s Michalem Pavlíčkem či Hm... a Tata Bojs na straně druhé - a možná i Mňágu a Žďorp. To je odpověď pro ty, kteří se ptají, co jsou ti Šarközi zač. Ve skutečnosti se ale tato hudba ničemu nepodobá, je zcela svá a originální. Není zdravé přirovnávat a Šarközi jsou tou ojedinělou věcí, která ono srovnávání ani nepotřebuje - je nezařaditelně svá a krásná.

Skupinu vede pražská písničkářka Katka Šarközi. Do povědomí ji dostal před lety Jakub Noha, dlouho byla ve stínu Ivy Bittové, dávno však není neznámá. Skupinu Šarközi založila se stálými spoluhráči Klárou Valentovou (housle a zpěv), jíž na čerstvém albu patří i dvě zhudebněné básně Li Pa, a bubeníkem Petrem Vizinou. Doplňuje je René Pařez (elektrická kytara) a Aleš Charvát (basa), sama Katka Šarközi hraje na akustickou kytaru a složila většinu písní. Debutovou desku Naklání se čas, jež vybírá z desetileté tvorby předváděné nyní i na pódiích, svěřili Šarközi významnému kytaristovi Peteru Binderovi, který však svůj nástroj odložil a volnýma rukama řádně zamíchal coby producent zvukem.

Šarközi je velmi neobvyklý folkrock - spojuje folk a ethno s tím nejrockovějším aranžmá, v písních vyniká zvukové kouzlení/mazlení s elektrickou kytarou, k tomu prostá a čistě znějící akustika, jazz-rockové bicí, ale přitom - není to ani rock, ani folk, ani ethno.

Každá píseň na albu je dobrá a některé jsou ještě lepší. Píseň Dlaně a vůbec všechny kombinují tvrdou realitu s poetickou depresí. Nejsou to laciné cajdáky k táboráku, ale vyspělá hudba s chytlavými refrény (což se v dnešní hudbě spíše vyvrací) - např. dle mě nejlepší píseň Ztracený či Sedím sám a dívám se. Vysoké a dlouhé tóny houslí zadržují nádheru titulní písně Naklání se čas - ta nevyčnívá jako hit, a přece vyjadřuje celou desku. Všechny písně jsou náramně proaranžované, avšak Velký měsíc, ten je tak prostinký, ubíhá vpřed jako život sám a taková je i emoce písně - vše běží vpřed, přemítání o utíkání - pod Velkým měsícem. Některé písně jsou ve svém rytmu zvláštně cikánské, po hudební stránce však míří úplně jinam.

Písně mají své tempo, nezpochybnitelně prudkou vnitřní energii, i když jsou navenek klidné - to z pevného hlasu, jasného zpěvu Katky Šarközi se dere ven smutek, nostalgie a melancholie. Texty, věc sama pro sebe, jsou lyrické básničky o přírodě vnímané srdcem a hlubokýma očima. Její písničky pozvolna začínají, a víceméně vždy náhle skončí - a když takto odezní i ta poslední (Brána), jediné, co nám ještě zbývá, je - pustit si celou desku znovu. Doufejme, že bude toto album pochopeno a brzy přijdou další.

PETR NOVOTNÝ