Tomáš Vorel se ve svém novém filmu Cesta z města vydal směrem k přírodě, aby znovu oživil téma staré jako civilizace sama: touhu po návratu k základním hodnotám života, k moudrosti prostých vesničanů, stromů a květin, únik z neurotickému rytmu moderní doby. Také hlavní hrdina filmu, programátor Honza (Tomáš Hanák), se podvědomě chce osvobodit z diktátorského sevření počítačů, mobilů a stereotypů náročného zaměstnání. Nejprve vyjede se svým synkem z města jen na víkend, ale pak, zasažen silou a půvaby přírody (a jedné krásné "divoženky"), zůstává. Alespoň na tak dlouho, dokud jej nedostihne neúprosná realita a dluhy z pracoviště. Celý příběh je vlastně o tom, jak se mu v "lůně přírody" žije, koho potkává, kdo tak či onak ovlivňuje jeho rozhodování.

Potíž filmu je v tom, že autor toho chce říct moc - možná skoro všechno, a zároveň nezná nejen míru, ale ani řešení. To druhé, pravda, vlastně ani znát nemůže. Neboť ať hrdina "účtuje" s civilizací s jakkoli odzbrojující upřímností, rozmáchlý pohyb, s nímž hází do vody mobil, pitky se zemitými venkovany či příjemné, ale nereálně pošetilé rozhodnutí zůstat v chalupě nejsou s to přetrhat jeho vazby k minulému životu. Divák tedy sleduje jeho marný boj, přizdobený množstvím rekvizit. Ve filmu nechybí snad žádný současný lidský (a aktuální) problém: úskalí rozbitého manželství a frustrace dětí, chamtivost pozůstalých po zemřelé babičce, vesnická rvačka (naznačující, že venkov není až taková idyla, i zde číhá nebezpečí herních automatů či lidská krutost), civilizační neduhy počítačových odborníků, cudně naznačená drogová závislost... A ovšem - všeobjímající láska v malebných přírodních kulisách. Rozmařile roztroušené motivy se střídají a prolínají, některé nadbytečně opakují (např. několikeré vzbouření proti automatům, vulgarismy či hojně a poněkud samoúčelně používané anglické výrazy) - aniž by je tvůrce dokázal utřídit a žánrově sjednotit. Občas jsme svědky dramatu, následovaného lyricky snovými, až pohádkovými pasážemi, pak přijde komedie, groteska, mystické pasáže. Rozpačitý pocit podtrhuje i nepřesvědčivý herecký výkon Tomáše Hanáka. Naštěstí tu hrají i Eva Holubová a Bolek Polívka (vesnické starousedlíky) a můžeme se potěšit i z krásně čarující kamery Marka Jíchy.