Zpěvačka Blanka Šrůmová se stala písničkářkou dle obecně používané definice: skládá si muziku a zpívá své texty. To je dnes ve světě hodně rozšířený model a na špičce tohoto trendu se pohybují opravdové osobnosti typu Alanis Morrissette nebo Suzanne Vega. Zásadní rozdíl mezi její první sólovou deskou a stylem kapely Tichá dohoda, jíž byla dosud součástí, spočívá v barevnosti muziky, už tu nejde jen o kytarovou muziku, hudební materiál je mnohem pestřejší. Své debutové album Blanka nazvala Neviditelná, ačkoli je zde viditelná až až - jde o téměř autorskou záležitost. Vysvětlení toho rozporu už podá sama.

Deska se jmenuje podle asi rok staré písničky, která vznikla na základě mého intenzivního pocitu, že pořád na něčem pracuju a přitom to nikde není vidět.

Ten pocit jste už asi zažehnala. K desce jste totiž svým fanouškům přichystala i další dáreček - knížku moderních pohádek Syslíci, určenou "pro děti od 5 do 105 let".
Další výsledek přetlaku. Neměla jsem do čeho píchnout a tak jsem si sedla k počítači, že zkusím něco napsat. A za dva měsíce se narodila knížka.

Podle nakladatelů se blíží dílům, jako Medvídek Pú nebo Tracyho tygr. To zní směle...
Jestli si to ve Votobii vážně myslí, tak je to pro mě samozřejmě poklona. Původně jsem psala jenom dětskou knížku, ale když jsem pak kontaktovala nakladatelství Albatros, řekli mi, že by tomu děti nerozuměly. Faktem je, že moji syslíci nemluví zrovna dětským jazykem a zažívají věci, které zažívají dospělí.

Vraťme se ale k muzice. Vy jste sólovou kariéru v minulosti několikrát odmítla. Co že jste se najednou odhodlala "stát v popředí"?
Už jsem dál odmítat nemohla a ani nechtěla. Jednak se mi zdálo, že je situace zralá a navíc jsem nemohla jinak. Poslední deska Tiché dohody vyšla s podmínkou, že budu dělat sólově. A dneska jsem za to ráda.

Už před pár lety vás chtěli oddělit od kapely a navléknout do repertoáru a la Ilona Csáková. Neobávala jste se, že se to bude opakovat? A neměl nějaký pan Velký tendenci určovat vám, co a jak?
Takové tendence mají velké firmy vždycky, protože chtějí vydělávat, to se dá pochopit. Pak ale záleží na každém, jak se s tím popere. Samozřejmě tlak nastal i tentokrát, ale já jsem si žádné hranice, za které bych už nechtěla jít, ani nevytyčovala. Snad i proto deska vznikla bez vědomí jakýchkoli mezí.

Přiznám se, že mi přijde logické, že do přípravy vaší sólovky vůbec nezasáhl Dan Šustr, druhá polovina Tiché dohody - album by se asi chtě nechtě podobalo této kapele. Ale jak to bral sám Dan?
To se zeptejte jeho, nemůžu za něj mluvit. Jasně, že to pro něj nebylo jednoduché, stejně jako pro mě. Byli jsme svázáni i soukromě a moje deska je mimo jiné obrazem našeho oddělení. Ale s Tichou dohodu jsme ještě neskončili, už proto se s novou kapelou nehodlám vracet k žádné ze skladeb, které jsme napsali s Danem. Nechci na nich stavět.

Mezi českými sólovými zpěvačkami jste výjimkou - píšete si sama. Umíte si představit, že by tomu tak nebylo, že byste obtelefonovávala autory, textaře a nechala si dělat písničky takzvaně na míru?
To bych dělat nemohla. Zažila jsem tenhle model když mi bylo osmnáct a je to nesmysl. Aspoň pro mě. Nedovedu si představit, že bych vyslovovala myšlenky někoho jiného, že bych zpívala nějaké nic neříkající texty. Můžu interpretovat jen to, s čím se sama ztotožňuju. To fungovalo v případě Tiché dohody, kde většinu textů psal Dan Šustr, kdežto já kapelu brala spíš jako interpretační záležitost. Ale tehdy jsem s takovou pozicí souhlasila, protože jsme s Danem žili a hodně pocitů jsme měli společných.

Teď už je všechno jen na vás. Neděsí vás to?
To ne, mě to baví. Píšu písničky, udělala jsem knížku a teď dokonce dva filmové scénáře - uvidíme, jestli z toho někdy něco bude. Já jsem spokojená.

MILAN ŠEFL