Český rozhlas 1 - Radiožurnál

Plzeňský Dům kultury Invest K, v časech předlistopadových přezdívaný prý "dům hrůzy u Radbuzy", hostil kongres ODS už dvakrát. Prvně to bylo půltřetího dne i s mažoretkami v listopadu 1991. Václav Klaus tehdy prosadil na volební kandidátky Jana Stráského, Ivana Kočárníka a další kvalitní lidi, i přestože jako bývalí komunisté některým delegátům nevyhovovali, a oznámil dohodu o volebním spojenectví s Bendovou KDS. Koalice ODS - KDS příští rok na jaře vyhrála parlamentní volby a spolu s ODA a lidovci vytvořila koaliční vládu, která navzdory různým rozbrojům dokázala přežít další volby a pět let spolupracovat. Předminulou neděli se na tomtéž místě konal již XI., opět předvolební, tentokrát však pouze jednodenní kongres ODS. Před budovou zahrál band, nebyly však mažoretky, nebyla velkolepá výprava, chyběly ovšem i nové myšlenky a ani v dáli se nerýsovali žádní spojenci. Václav Klaus sice uznal, že "ironií osudu" dosáhla ODS "dílčích vítězství", tolerančního patentu a "protlačení" nového volebního zákona, cestou dohody s ČSSD, která je "hlavním ideovým a politickým odpůrcem" ODS, nicméně i Zemanovu stranu zkritizoval, obvinil ji z vulgarizace politiky, z populismu a její praxi "sociálně demokratického socialismu" označil za nedobrou. Naplno to však schytala takzvaná čtyřkoalice, kterou vylíčil jako nesourodý spolek zahořklých lidí neukojených ambicí a velkých mocenských aspirací, parazitujících na "zhnusení a rozčarování občanů z politiky". Václava Klause je třeba politovat: jestliže totiž považuje za přední úkol ODS "opětovné prosazení a rehabilitaci pravicové politiky" a "překonání dnešního umělého rozdělení politického spektra", bude to jen na ní a na něm osobně. ODS prostě nemá s kým spolupracovat, jsou-li čtyřkoalice a ovšem také "neprůhledná politická uskupení a struktury" (tj. občanské iniciativy) takoví prašivci, že by od nich ani pes kůrku nevzal. Třeba ale ODS nebude muset vyhrát volby kontumačním výsledkem, aby všechno dokázala zařídit sama. Může se stát, že matematika volebních výsledků hrany Klausových vět dodatečně obrousí, což by mimochodem nebylo poprvé. Také není vyloučeno, že se ve vedení ODS objeví více lidí s názorem, jenž byl na XI. kongresu ojedinělý: "Klíčovým požadavkem a klíčovou výzvou pro občanské demokraty je schopnost komunikovat s možnými politickými partnery. Musíme být aktivní a nesmíme připustit situaci, kdy bychom se ocitli v izolaci či v závislosti pouze na jednom partnerovi, ať už socialistech, nebo čtyřkoalici." Kdože takto troufale a zároveň prozřetelně v Plzni promluvil? Inu místopředseda Petr Nečas, jeden z korunních princů ODS.

O vojenských letadlech slýcháme zprávy trojího druhu. Že padají k zemi ta, která letectvo používá. Že Aero neumí v termínu dodat ta, která armáda objednala. A že by se měla kupovat další. Pokaždé se pak jedná o miliardy. Selským rozumem se můžeme ptát, proč kupovat další letadla lidem, kteří s nimi neumí zacházet a přicházejí v nich o život? Není to nebezpečné? Anebo: Kde máme jistotu, že když si armáda minule řekla o 72 podzvukových letadel L-159 a nyní chce část z nich prodat, aby neměla přeplněné hangáry, že to nyní nedopadne stejně s letadly pro změnu nadzvukovými? O tom, že armáda potřebuje moderní letadla, se hovoří jako o něčem, co není třeba blíže vysvětlit, zdůvodnit, obhájit, co se rozumí samo sebou. Sto miliard je ovšem hodně peněz a asi není jedno, co se za ně pořídí. Jestliže se politici příliš nesnaží nákup nadzvukových letounů občanům vysvětlit, může to mít nečekaně jednoduché vysvětlení, totiž že občané na žádné vysvětlení nenaléhají. Sto miliard je částka, která se nevejde do peněženky, částka, které tudíž nerozumíme. Nakonec jsme vlastně rádi, že máme ministry, kteří si s našimi miliardami nějak poradí.