Jiří Hubička, dramaturg a redaktor ČRo 3 - Vltava

Vaše cesta k mikrofonu?

Před mikrofonem jsem se poprvé ocitl asi ve dvaceti letech. Můj otec, klavírista, tehdy ve vinohradském studiu natáčel cyklus Lisztových skladeb a vyzval mě, abych mu obracel noty. Musel jsem obrátit včas, a hlavně - nešustit. Pokud si onu nahrávku dnes poslechnete, snad uznáte, že jsem svůj první úkol před mikrofonem zvládl dobře. Noty ani jednou nezašustily. Jako dramaturg a redaktor dramatických a literárních pořadů (řadu let poté) jsem také stál povětšinou z druhé strany mikrofonu a tiše a s pokorou sledoval, jak herci spolu s režisérem oživují slova a věty, monology a dialogy, které jsem u redakčního stolu připravil. Ani tehdy jsem nesměl zašramotit. Teprve mnohem později jsem se shodou okolností dostal k mikrofonu i z jeho, řekněme, citlivé strany. To však vždy jen jako jistý doplněk k práci dramaturga. Toto moje zahrávání si s mikrofonem se mi však paradoxně stalo osudným - nyní už po jistou dobu připravuji diskusní pořady pro vysílání ČRo 3 - Vltava. V této úloze se opět čas od času ocitám před mikrofonem. Přesto (anebo právě proto?) tvrdím, že před mikrofon patří především herci.

Vaše rozhlasová "nej"?

Jako redaktor a dramaturg převážně slovesných pořadů, mám v roli posluchače nejraději hudbu. Ostatně v následujících oborech - hudba, literatura, drama a nesporně i umělecký dokument - shledávám nejdůležitější, nejpodstatnější a nejméně nahraditelnou složku vysílání veřejnoprávního rozhlasu, přesněji ČRo 3. Protože právě tyto tvary nejúčinněji rozvíjejí a podněcují emotivní složku vnímání.

Co vás drží nad vodou?