V roce 1980 se anglický vokální soubor Pro cantione antiqua rozhodl nahrát u firmy Teldec antologii portugalské duchovní hudby z doby renesance: vznikl komplet tří CD s názvem Voces Angelicae, který obsahuje to nejlepší, co portugalská skladatelská škola dala. Pro dnešního středoevropského posluchače autoři objevili téměř neznámou, trochu exotickou oblast, reprezentovanou jmény Estevao Lopes Morago, Duarte Lobo, Estevao de Brito, Filipe de Magalhaes, král Jan IV. a Frei Manuel Cardoso. Množství krásné hudby i zajímavých kulturně-historických souvislostí bylo nutné rozdělit do dvou pořadů. Nejčastěji citovaná léta 1580?1640 ohraničují dobu, kdy Portugalsko náleželo ke španělské koruně a zápasilo o znovunabytí samostatnosti, kdy vzplála třicetiletá válka a ekonomika západních zemí procházela otřesy. Tato epocha však znamenala střet různých směrů i v portugalském umění: podzim renesance střídalo baroko, do uměřené polyfonie římské školy pronikaly vlivy starší hudby Pyrenejského poloostrova, včetně arabské a židovské. Portugalskou duchovní hudbu nelze vytrhnout z evropského hudebního kontextu, ani z dějin religiozity. Jako nelehký úkol se ukázalo představit v omezeném časovém prostoru nejen řadu skladatelských osobností, ale také výběr typických hudebních forem - mši, lamentace, moteto, žalmy, hymnus, magnificat. Stručné portréty, které částečně dávají poznat způsob života a úroveň vzdělanosti, střídají podrobnější všeobecné informace a exkurzy do evropské historie kultury; doba výše jmenovaných autorů byla totiž zároveň epochou Shakespeara, Palestriny a - například - císaře Rudolfa II. Oba pořady jsou koncipovány samostatně.