Sobota 4. 11. 2000 Český rozhlas 2 - PRAHA - 14.04 hodin

Pro regenta Českého království Záviše z Falkenštejna je rok 1290 tragickou tečkou. A král Václav II. začíná konečně vládnout. Mezitím se dovídám o jakýchsi úkladech úskočnosti dosud neslýchané - vskočí přímo doprostřed děje na začátku jedné z kapitol své kroniky zbraslavský opat Petr Žitavský, a my jej v této dramatické metodě budeme následovat: Kdybych to neslyšel už jako věci známé zahalečům a holičům z hlase reptajícího lidu (zahaleči a holiči byli zřejmě v Českém království nejinformovanější osoby), nikterak bych to nezaznamenal, avšak vkládám to, co se odvažuje hlučným rozhlašováním šířiti domnění lidu (domnění lidu = veřejné mínění). Kdož by v údivu nežasl, kdyby našel v lichotných projevech stálého objímání úsilí o tajné úklady, když nikdy dříve nic takového netušil? A teď se konečně dostáváme k jádru věci: Nestačíme se zajisté zcela diviti, když zřejmě vidíme, jak Záviš s králem Václavovi lichotnými projevy tak upřímných polibků a tak přátelských objetí zahrával si s ním, když přece, jak nacházíme podle obecně kolující pověsti, strojil tajné úklady jeho životu. Takže tak to bylo... V pravém světle (a hlavně v pravou chvíli) se objevil obraz hnusného, zákeřného a podlého nepřítele Záviše z Falkenštejna! Něco muselo sotva dospělého krále zviklat, aby zatratil svého nejmilejšího, skoro otcovského rádce... Václav tušil zradu. Proč tak najednou? Nyní ho obklopovalo okolí, které bylo protizávišovské: biskup Tobiáš, Purkart z Janovic, a hlavně královna Guta. A pak - Záviš dělal chyby. Tedy: o chybách mluvíme my. Záleží na úhlu pohledu a na chtění vidět věci tak, jak je chceme vidět. Chceme-li vidět zradu, většinou nám nedá příliš mnoho úsilí ji skutečně spatřit... Záviš - jakkoli jeho duch byl stále týž, uvádí Vl. Vančura, když se vše kolem něj měnilo, s touž odvahou a s touž vůlí konal to, co kdysi nenáviděl u krále Přemysla. Věru, není v historii řídkým jevem, že noví lidé u moci si počínají prakticky stejně jako ti, které vystřídali... V lednových dnech roku 1289. se Záviš dostavil do Prahy, aby doprovodil krále na křtiny svého syna. Nikoho nikam nedoprovodil. On sám byl doprovozen. Do sklepení u čtvrté brány na třetím dvoře Pražského hradu, do věže řečené "Bílá".