Listopadové pořady cyklu Duchovní hudba nás zavedou na britské ostrovy, kterým jsme před časem věnovali celou rozsáhlou řadu. Zabývali jsme se především autory starších období, za jejichž nejvýznamnějšího představitele je považován Henry Purcell. Ze století 19. a začátku 20. jsme letos na jaře v samostatném pořadu připomněli i Ralpha Vaughan-Williamse, ale právě naše století na své zmapování teprve čeká. Pokusíme se o to částečně čtyřmi pořady o - dle mínění mnoha Angličanů - druhém největším skladateli po Purcellovi. Benjamin Britten zajisté netušil, že bude jednou takto nazýván. Jeho pracovní tempo bylo obdivuhodné, aniž by úroveň skladeb výrazně kolísala, což se podaří jen nemnohým. Postupně uslyšíme Brittenova známá i méně známá díla, či spíše díla více nebo méně hraná, protože na obeznámenosti publika s tvorbou toho či onoho autora se výrazně podílejí dramaturgové koncertů a nahrávacích firem (a také rozhlasů a televizí...). A tak máme možnost kupříkladu Simple Symphony nebo Variace na téma Franka Bridge slyšet v mnoha nejrůznějších verzích (nic proti nim), ale zcela ojediněle se setkáme s některým ze tří Brittenových Podobenství. V dnešním úvodním pořadu se hudební skladatel Ivan Kurz zastaví u "evergreenů" Brittenovy tvorby, k nimž patří i tři duchovní skladby, které zazní v provedení zpěváků Westminsterské katedrály. Právě tento vznosný prostor se zvláštní akustikou dává vyniknout průzračným chlapeckým sopránům, které tvoří základ anglických pěveckých sborů. Další skladba, Sinfonia da Requiem, pak svou závažností odpovídá době vzniku - začátku druhé světové války. Další tři neděle budou patřit již zmíněnému cyklu Podobenství, jímž nás provede zpěvák Stanislav Předota.