Absolvent ostravské konzervatoře (viola, herectví), studující navíc operní režii, zpěvák, kytarista a skladatel Tomáš Kočko, je širší veřejnosti známý asi především jako moderátor hodnotného pořadu Sešli se..., který je čas od času příjemným zpestřením pátečního programu ČT 2. Poněkud stranou této skutečnosti a také ve stínu jeho účinkování v několika z tuzemských muzikálových produkcích je zatím jeho vlastní písničková tvorba. A to už má za sebou dvě alba! Na to debutové, které loni pod názvem Horní chlapci vydal se svou lakonicky nazvanou skupinou Orchestr, navazuje nyní další disk Do kamene tesané aneb Ondráš.

Typickým rysem Kočkova uměleckého směřování je zřetelný příklon k tradici svého kraje. Pochází z frýdecko-místecka a většinu textů pro své písně nalezl v básních před nedávnem zesnulého Ladislava Nezdařila z Rožnova pod Radhoštěm. Toto město koneckonců finančně podpořilo i vydání alba Horní chlapci, čerpajícího z Nezdařilových ohlasů lidových písní, často se zbojnickou tematikou. Už zcela "zbojnický" je aktuální titul Do kamene tesané, sestavený z Kočkem zhudebněných Nezdařilových textů o životě a smrti valašského zbojníka Ondráše (1680?1715), který "všecko, co panum vzal, to chudakum podaroval" - jak praví citace v bukletu desky. Že vám to vše něco připomíná? Ne náhodou. S Ladislavem Nezdařilem seznámil Kočka Petr Ulrych, který už před více než pětadvaceti lety hudebně zpracoval jiný příběh, předávaný od generace ke generaci. Ulrychovo LP Nikola Šuhaj Loupežník, jež se v roce 1975 dočkalo i divadelního zpracování, stálo bezesporu coby výrazný inspirační zdroj u kolébky Kočkova projektu.

V případě Ondráše však ani tak nejde o další z pokusů, směřujících ke skloubení folklorních prvků a rockové hudby; Kočko je - vzhledem ke svému věku paradoxně - vůči svým muzikantským kořenům mnohem pokornějším, než býval Ulrych. Ač hudbu svého Orchestru definuje jako "folk-folklor poučený rockem, world music, případně jazzem", jeho přístup k mnohdy dryáčnické zbojnické poetice je možná až příliš uhlazený. To ovšem ani v nejmenším nesnižuje kvalitu alba, jehož převedení na divadelní prkna by možná ještě zřetelněji odhalilo jeho silná i slabší místa.

MILAN ŠEFL