Pro ODS a ČSSD byl dlouho Senát nechtěným dítětem, a když už byl v roce 1996 konečně ustaven, Ústava mu dala do vínku skromnější pravomoci než Poslanecké sněmovně. Senát se také nijak mimořádně nepochlapil, takže nepřekvapuje, že ze všech ústavních institucí se těší nejmenší, jen dvacetiprocentní důvěře občanů a volební účast do horní komory že je nevalná. Přespříští neděli 12.listopadu se ale bude volit nejen třetina Senátu, nýbrž s výjimkou Prahy poprvé i krajská zastupitelstva, a snad proto to v devíti volebních obvodech, jež pro Český rozhlas, Českou televizi, Mf Dnes exkluzivně zkoumá konsorcium SC&C a STEM, vypadá v prvním kole na účast solidní poloviny až rekordních tří čtvrtin voličů. Většina dotázaných uvádí, že si mezi kandidáty vybírá spíše podle jejich osobní důvěryhodnosti než na základě kandidátovy stranické příslušnosti. Nicméně poměříme-li oněch 51 osobností, kandidujících v devíti zkoumaných obvodech, stranickým měřítkem, shledáme, že do rozhodujícího druhého kola má toho času největší šanci postoupit devět reprezentantů ODS, osm ČSSD, sedm čtyřkoalice, tři nezávislí a jeden komunista. Nezdá se tedy, že by nezávislí v obměněném Senátu přistřihli křídla až příliš suverénním politickým stranám, jak by si to přál nejen nezávislý senátor Václav Fischer. Naopak se zdá, že ODS se chystá své první místo volebních preferencí, které jsou jí zjišťovány pro případ voleb do Poslanecké sněmovny, rovnocenně promítnout do výsledku senátních voleb, a ČSSD že by ráda stejným způsobem zhodnotila vzestup důvěryhodnosti své vlády. Potřeba znovunastolit v Senátu ústavní většinu a otevřít tím dveře ke změnám Ústavy je ostatně pro smluvně opoziční duo ODS - ČSSD dostatečnou motivací i pro úvahy, jak postupovat v druhém kole vůči kandidátům čtyřkoalice. Zieleniecův jen tříprocentní náskok před kandidátem ODS Klausnerem v Praze 4 a naopak sedmnáctiprocentní (!) náskok Libuše Benešové (ODS) před z Prahy importovanou Helenou Rögnerovou na Benešovsku ukazuje, že prosadit se jako alternativa smluvní opozice nebude pro čtyřkoalici nijak snadné. Když už jsme ale u čtyřkoalice, minulou středu zveřejnil STEM říjnový stav preferencí pro volby do Poslanecké sněmovny a v něm i následující údaje: KDU-ČSL nyní preferuje 8,1 % dotázaných, Unii svobody 9,9. Ale čtyřkoalici by volilo jen 4,3 %. Volební potenciál čtyřkoalice, odhadovaný ze součtu preferencí KDU-ČSL, US, ODA, DEU a čtyřkoalice, činí ale podle STEM zhruba 23 procent. Mimochodem, ODS má 24,5 %, čili předstihla už "čtyřku". Posluchači nám telefonovali, co že mají znamenat ta "jen 4,3 procenta pro čtyřkoalici? STEM se ptá takzvanou otevřenou otázkou, tedy koho byste volil(a). Nepředkládá "volební lístek", a dotazovaný si tudíž musí sám vybavit název strany, pro kterou by hlasoval. Má-li k ní jen vlažný, neurčitý vztah, prostě si ji nevybaví. A už jsme u jádra záhady. Lidé si i nadále vybaví Lidovou stranu a Unii svobody, ale jen dvacetina dotázaných uvede "strunu čtyřkoalice". Nelze se jim divit, když místo společného lídra, programu, poslaneckých a senátorských klubů, loga a stanovisek dávali Kasal, Kühnl, Kroupa a Majzlík donedávna přednost svérázu svých stran. Představit se jako jedna firma až na volebních lístcích je hodně troufalé.