I zdánlivě stoičtí Švédové si rádi zašpásují. Můj příjezd do Stockholmu připomínal bojovou hru, na kterou se každoročně těší děti ve skautských táborech. Vzhledem k tomu, že jsem o pobyt v takovémto prázdninovém zařízení byla ochuzena, podobnost s poponášením třicetikilového kufru a řízení se následujícími pokyny, sepsanými hostitelem na kousek čtverečkovaného papíru, berte, prosím, pouze jako moje dohady. "Do budovy vstupte jedněmi z prosklených dveří." (Čert ví kterými, nedobytné byly všechny.) "Vrátnici odemkněte pátým klíčem zprava. Visí na věšáku ve výši vašich očí. V obálce, která je v některé ze zásuvek, najdete klíče od bytu. Kód domovních dveří získáte snadno, od písmene F odečtěte tři a výsledek vynásobte celkovým počtem oken." Zkoušku samostatnosti a celkové schopnosti řešit nejběžnější životní situace až po úkoly, hodné soutěže z pevnosti Boyard, jsem nakonec zvládla a ocitla se v krásném bytě, plném onoho zvláštně mléčného světla severského večera. Nad tímto přírodním úkazem jsem se ovšem rozplývala pouze do té doby, než jsem zjistila, že pokud se mi nepodaří usnout mezi jednou a druhou ranní, kdy se z mléka stalo něco na způsob melty ve školní jídelně, spánek se rozhodně nedostaví, neboť pro obyvatele těchto krajů je používání závěsů stejný hřích jako přimalovat knírek Moně Lise.