Dvojici nevlastních sourozenců Janu a Mirka spojuje silný, po léta trvající citový vztah i společně sdílená vina. Nemohou se osvobodit od chmurných zážitků na dětství s despotickým otcem a utrápenou, nemocnou matkou, na hrůzné řešení rodinného dramatu, za něž je sice odpovědný pouze jeden z nich, ale druhý s ním tiše souhlasí, na dítě, které se nenarodilo... Čas od času se sice oba pokoušejí vymanit ze vzájemného sevření - zejména Jana to činí s intenzitou, přímo úměrnou její neustálé touze po sexu - ale marně. Také pochmurná atmosféra domku, který společně obývají, stejně jako maloměsta, do jehož ulic téměř nezasvítí slunce, napovídá, že rozuzlení nemůže být jiné než tragické...

Autorský film Oběti a vrazi mladé režisérky Andrey Sedláčkové (ČT nedávno uvedla její televizní film Z deníku pubescentky) je založen na působivé dramatické zápletce, na příběhu o osudově zhoubné závislosti. Jde sice o "nedovolený", neřestný vztah dvou sourozenců, incest tu však není hlavní. Víc cítíme právě ono obecné téma závislosti. Hned od prvních okamžiků děje je patrné, že sotva může nastat smíření, či alespoň osvobození - viny jsou příliš palčivé, ze vzájemného sevření ani před sebou samým není úniku. Sedláčková dokázala vybudovat drama, které s jasnou přímočarostí někam směřuje a přitom zbytečně nerozpitvává zajisté dráždivé téma. Diváka osloví především síla příběhu, je totiž konkrétní, ničím nerozmělňovaný a neodbíhá od podstaty. A i když příběhy (a hrdinové) tohoto typu nejsou možná vaším "šálkem čaje", nakonec je chtě nechtě berete. Také kulisy, v nichž se odehrává - maloměsto, konkrétně Polička sedmdesátých let a současnosti (časové přechody jsou zvládnuty obdivuhodně citlivě!) - mají svou naléhavou věcnou i emocionální dimenzi. Zvlášť zdařile byla zvolena čtveřice hlavních představitelů, zejména dva z nich: jistě si všimneme překvapivé fyzické podoby Moniky Hilmerové s Ivanou Chýlkovou, ale především jejího kvalitního výkonu jako Jany "mladší". Karel Roden jako Mirek "starší" vytvořil skvělou studii zakomplexovaného nešťastníka, z nějž trpký osobní život i nedostatek příležitosti (i talentu) k seberealizaci v hudbě činí zlého, poněkud vyšinutého muže. U Ivany Chýlkové tentokrát poněkud vadí, že někdy nemůže víc než opakovat vlastní stereotypy. Působivou zvukovou kulisou, chvílemi i spoluhráčem, je hudba Bohuslava Martinů.

***
Monika Hilmerová
a
Karel Roden podávají ve filmu
Oběti a vrazi strhující výkony