Před dvaceti lety spadla poslední opona za bohyní operního jeviště a po chudých letech vzácných prezentací legendárního hlasu století v pořadech bývalého Divadla hudby a Čs. rozhlasu přichází nahrávky Marie Callasové otevřenými dveřmi gramofonového trhu i do naší země. Výhradní majitel práv záznamů jejího hlasu EMI vydal v roce 1998 řadu digitalizovaných historických nahrávek z let 1956 až 1965. Jsou mezi nimi i čtyři operní celky, z nichž v dnešním pořadu zazní vybrané ukázky. Nejstarší je Verdiho Rigoletto z roku 1956 z milánské La Scaly s dirigentem Tulio Serafinem, o rok později zde Callasová zazářila v Trubadúrovi, kterého dirigoval Herbert von Karajan. V roce 1964 byla pořízena nahrávka Bizetovy opery Carmen v pařížské Opeře, dirigoval Georges Prétre. Týž dirigent řídil v roce 1965 nahrávku Pucciniho Tosky.

Maria Callasová se narodila v řecké rodině na americké půdě, ale vrátila se do Athén, kde studovala pod vedením proslulé sopranistky Elvíry de Hidalgo, vládkyni předválečných operních scén. Mariina cesta ke slávě nebyla jednoduchá, její vysoká a silná postava nebyla pro jeviště operních domů ideální, kromě toho byla krátkozraká a nosila brýle se silnými skly. Po vítězném boji s nadváhou ji čekalo zklamání jak na scéně Královského divadla v Athénách, tak i v New Yorku, kam odjela po válce. Rozhodujícím okamžikem se stalo setkání s dirigentem Tuliem Serafinem, jehož nastudování Belliniho Normy z roku 1948 s Callasovou v hlavní roli se stalo jejím nejslavnějším tvůrčím činem.