Sedmá beseda nad dopisy

V Lipsku - to bylo v létě 1877 - prožil jsem osudovou událost, která se stala rozhodující pro můj celý život, pro můj duchovní vývoj; to byla moje známost s Charlottou Garriguovou. - Tak vzpomíná první prezident naší první republiky v Čapkových Hovorech s TGM Paní Charlotta (20. 11. 1850-13. 5. 1923) se narodila v americkém Brooklynu ve staré protestantské rodině potomků francouzských hugenotů a anglických puritánů. Měla hudební nadání, a rodiče ji proto poslali studovat hru na klavír do Německa. Když se tam s ní seznámil Tomáš Masaryk, zapůsobila na něj silně nejen její krása a muzikálnost, ale také duchovní hloubka, znalost literatury, filozofie, talent matematický i výtvarný. V březnu 1878 uzavřeli sňatek a usadili se ve Vídni. Od podzimu 1882 žili v Praze, kde se zdokonalila v češtině. Živě se zajímala o české dějiny, národní tradice i kulturu. Věřila v poslání českého národa i svého muže. V době všech polemik a bojů mu byla oporou, ať už šlo o pravost Rukopisů, či aféru s Židem Leopoldem Hilsnerem neprávem obviněným z vraždy. Pečovala o čtyři děti, věnovala se práci veřejné i politické. Já sám jsem nejvíc povinován své ženě. Není věci teoretické a praktické, v níž by nebyla mou spolupracovnicí, napsal její muž. Čtyři roky poté, od konce roku 1914, kdy TGM odešel s dcerou Olgou do exilu, nastala léta nejhorší. Přinesla samotu, tlak rakouské perzekuce, obavy o osud manžela, starost o syna Jana na frontě, úmrtí syna Herberta, uvěznění dcery Alice. Zhoršuje se její choroba srdeční a následuje i zhroucení duševní. Až na výjimky pak zůstává vážně a často churavá paní Charlotta v ústraní i jako choť prezidenta. Nejraději pobývá na zámku v Lánech, kde je tato Američanka rodem, Češka srdcem spolu s TGM též pohřbena.