Český rozhlas 1 - Radiožurnál

"Tříštění politické scény, ať už je to v politice velké, nebo malé, je neblahé. Všichni dobře víme," pravil nezištně i za nás Václav Klaus, "jak to v obcích vypadá, že tam vzniknou zcela absurdní seskupení kolem jednoho nahodilého člověka, který má šarm toho či onoho typu, ale s věcným, vědomým a zodpovědným politickým názorem to nemívá nic společného." S tříštěním politické scény na nejvyšší, parlamentní úrovni se již smluvní opozice vypořádala novelou zákona o volbách do parlamentu, která - pokud ji neproškrtá Ústavní soud - vyřadí ze sněmovny slabší strany odhadem s méně než 12 procenty získaných hlasů. V mimoparlamentním šeru pak budou vyhladověny výrazně sníženým finančním příspěvkem od státu, takže v budoucnu už k žádnému tříštění politické scény nebudou mít sílu. Roztříštěna zůstává dosud "politika malá" čili komunální. V posledních obecních volbách v listopadu 1998 získala v rámci České republiky KDU-ČSL 11,3 % mandátů, KSČM 9,2 %, ODS 9,1 a ČSSD 6,8 %, zatímco tříštiví nezávislí kandidáti obdrželi 13,3 %, nepočítáme-li nějaké to procento nezávislých v roztodivných místně odlišných koalicích navíc. Kdo sdílí názor Václava Klause a také Miloše Zemana, jenž lze zhutnit zhruba tak, že nezávislí jsou podezřelá, nevyzpytatelná a nezodpovědná cháska, která občany vodí za nos, stranám se plete pod nohy a komplikuje jejich budovatelské dílo, může si úlevně vydechnout. Nový zákon o volbách do obecních a místních zastupitelstev, který prošel zatím sněmovnou svornou péčí poslanců ČSSD a ODS a v případě úspěchu těchto stran v senátních volbách projde hladce i horní komorou, nezávislé zastupitele vyhubí jako plevel. Místo v obecním zastupitelstvu napříště nezíská kandidátka s méně než pěti procenty hlasů. Znamená to, že zejména v malých obcích a městech, kde nezávislí byli dosud na radnicích ve většině, se v budoucnu budou proti stranickým kandidátkám velmi obtížně prosazovat. Konečně tedy budeme mít jasnou, přehlednou politiku, založenou na panování stran, i v každé vesnici. Nezodpovězenou zůstává otázka, zdali se i pak budou komunální politici těšit výrazně větší důvěře než představitelé vysoké politiky. Až dosud, kdy komunální volby v celorepublikovém součtu vyhrávali nezávislí, tomu tak bylo.

Doma bývá málokdo prorokem. Především cizina přiznává odstupujícímu guvernérovi centrální banky mimořádný podíl na tom, že ČNB je standardně fungující instituce, která skvěle zvládla rozdělené československé měny, přechod na volně směnitelnou korunu, dlouhodobě udržela její stabilní kurz a úspěšně srazila inflaci. Doma pak zejména Tošovského "úhlavní přátelé" neopomenou dodat, že je spoluodpovědný za lehkovážné rozdávání bankovních licencí, chabou práci bankovního dohledu a příliš dlouhé a nákladné lpění na fixním kurzu koruny v roce 1997. Ne že by Tošovský byl bez viny, ale to dobré, co po sobě za jedenáct let zanechává, je kupa proti hromádce toho druhého. Do té kupy patří i sedmiměsíční premiérská kariéra Josefa Tošovského, zahájená 17. prosince před třemi lety. Josef Tošovský nebyl žádným "trucpremiérem", jenž po "Sarajevu" díky "spiknutí" lidovců s Hradem odstavil od moci ODS, i když z chování některých lidí z této strany se to dodnes může zdát. On tehdy pouze neakceptoval určité "praktiky a zvyky" z minulosti, a když na rozdíl od KDU-ČSL a ODA nedodal Václav Klaus seznam kandidátů své strany do vlády, jak bylo dohodnuto 18. prosince 1997 v pražské Kramářově vile, Josef Tošovský si jako designovaný premiér ponechal "personální volnost" a sestavil vládu z těch, kteří spolupracovat chtěli - z lidovců, členů ODA, odborníků, tedy bez oficiální účasti ODS. Na základě Tošovského gentlemanského slova, že respektuje vůli parlamentních stran uspořádat již v červnu 1998 předčasné volby, získala vláda ve sněmovně důvěru. Po téměř roce neklidu stabilizovala poměry v zemi, nezastavila transformaci, vytvořila klidné předvolební klima, čestně splnila úlohu překlenovací vlády. I za to se sluší Josefu Tošovskému před odjezdem do Basileje poděkovat.