číslo 48/2000
vychází 13 .listopadu

Zpět na obsah         

Rozhlasová
publicistika


PRÓZA V ROZHLASE

Urmuzovy Podivné stránky

Český rozhlas 3 - Vltava, 26. listopadu 21.00 hodin

Kdo byl ten záhadný Rumun, který se do dějin literatury zapsal pod pseudonymem Urmuz? Kdo byl autor podivných textů s ještě podivnějšími názvy jako Ismail a Turnavitu, Emil Gayk, Cotadi a Dragomir či Algazy & Grummer? - Dramatik Eugene Ionesco ho považoval za jednoho z předchůdců světové literární revolty, literární kritik Virgil Ierunca o něm napsal: "Prvním surrealistou pro Rumuny zůstane navždy ten podivný Urmuz, který psal jako Vaché, myslel jako Kafka a zemřel jako Rigaut." Někteří ho nazývali literárním anarchistou, pro jiné byl předchůdcem dadaismu i surrealismu.

Narodil se 17. března 1883 ve městě Curtea de Arges. Jmenoval se Demetru Dem. Demetrescu-Buz?u. Pseudonym Urmuz převzal na popud básníka Tudora Argheziho až roku 1922, kdy publikoval své první dvě drobné prózy. Jeho otec byl lékař, matka byla velmi zbožná a hrála dobře na klavír. Sestra Eliza po letech vzpomínala: "Bratrovi se líbilo a rozesmávalo ho každé slovo s osobitou zvučností; vlastní jména, která mu evokovala určité osoby..." Urmuz již v mládí projevoval zájem o hudbu. Jeho otec však prohlásil: "Umění, to není kariéra budoucnosti." Po maturitě se tedy syn zapsal na medicínu. Po roce neúspěšného studia školu opustil - nesnášel pitvy. Vystudoval pak práva (absolvoval roku 1907) a pracoval jako soudní zapisovatel. Své krátké prózy psal Urmuz od roku 1908, zprvu je četl sourozencům, později pronikly do bukurešťských literárních kaváren. Žil osaměle, uchvacovala ho jen hudba a noční procházky. Kolem roku 1921 se setkal s básníkem Tudorem Arghezim, redaktorem měsíčníku Cugetul rom?nesc. Arghezi po letech vzpomínal na Urmuzův obtížný debut: "V době, kdy jeho prózy byly v sazárně, prožil Urmuz strašný týden. Vstal uprostřed noci a poslal mi spěšný dopis, kde se mě znovu ptal, zda čárku po jedné spojce by nebylo lepší umístit před touto spojkou. Podplatil sazeče, aby změnil některé věty a slova, přičemž předchozí uspořádání bylo jasně lepší."

Urmuzovy texty bývají označovány jako antipróza, v níž jde o persifláž klasických literárních žánrů. Původní objekt - určitý druh literatury - je pervertován do absurdní polohy mnohoznačností výrazů, formálními asociacemi, užíváním klišé. Doslovným chápáním slovních rčení a vyprazdňováním významu předvádí Urmuz ve své próze odcizení prostřednictvím jazyka. Většina jeho textů má obdobnou strukturu: popis postav, vztahy mezi nimi, konflikt směřující ke vzájemné anihilaci. V jednom ze svých zápisníků Urmuz v červenci roku 1914 věštecky napsal: "Revolveru, blízek sebevraždě. Tobě, svrchovaný vládče světa, se musím poklonit, neboť Božskost bez nějakého mozku, který by po ní toužil, nemůže už mít smysl; a ty jsi ten, kdo s tím mozkem může nakládat volně, jak chce!... Ty jsi tedy ten nejsilnější Bůh!..." Devět let poté, 23. listopadu 1923, se Urmuz v Bukurešti zastřelil.

Urmuzovské Schůzky s literaturou uslyšíme v interpretaci Radima Vašinky a Pavla Soukupa, režii měl Dimitrij Dudík.

PETR TUREK