Synové slavných otců to nemívají lehké. Zvláště vydají-li se stejnou cestou. Alespoň tak to vidíme my, z dnešního pohledu. Že to nemusí vždy platit, o tom se nás pokusí přesvědčit Matiné, ve kterém zazní hudba synů J. S. Bacha. Ti nejslavnější byli čtyři a na rozdíl od svého otce, který valnou část života prožil v Lipsku, se rozutekli po celém Německu. Nejstarší Wilhelm Friedemann Bach (1710 - 1784) byl považován za nejlepšího varhaníka a nástupce svého otce, jak v improvizování, tak i v komponování. Jeho netrpělivá povaha a neuspořádaný život jej však neustále nutily měnit místa varhaníků, až na sklonku života zakotvil trvale v Halle. Carl Philipp Emanuel Bach (1714 - 1788) byl povahou mírnější a vlastně i první, který přijal podněty nového předklasického slohu. Je tvůrcem mnoha instrumentálních koncertů, symfonií a oratorií. Jeho významným hudebně-pedagogickým počinem bylo sepsání knihy o interpretaci hudby 18. století, která dodnes slouží jako nedocenitelný zdroj informací. Téměř celý svůj život strávil v Berlíně coby dvorní skladatel pruského krále Friedricha II. Johann Christoph Friedrich Bach (1732 - 1795) je ze svých bratrů nejméně nápadný. Celoživotní působiště nalezl ve službách bückeburského vévody, jehož dvůr, až na jedinou cestu do Londýna za Josephem Haydnem, nikdy neopustil. Jeho skladby reprezentují krásný galantní styl, který si za prvořadý cíl kladl příjemně naladit své posluchače. Johann Christian Bach (1735-1782) může být v Bachovské dynastii považován za světoběžníka. Záhy opustil Lipsko a po několika letech života v Berlíně u bratra Carl Emanuela, odešel do Itálie. Tam se brzy proslavil jako operní skladatel. Jeho úspěchů si všiml anglický král a nabídl Christianovi místo dvorního skladatele. Tím se začala nejslavnější část jeho skladatelského života. Skladby J. Ch. Bacha se rychle staly oblíbené, neboť byly ovlivněny lehkým italským stylem s výraznou melodikou. Jejich kouzlu podlehl i mladý W. A. Mozart, v jehož raném díle se tento vliv krásně zrcadlí.