Svůj osmdesátý opus s názvem Sonata seria pro housle a bicí nástroje napsal skladatel Jan Hanuš (1915) v roce 1974. Soukromé studium skladby u Otakara Jeremiáše, započaté v roce 1934, zanechalo v Hanušově kompozičním stylu propojení dědictví domácí hudební tradice s podněty moderní hudby. Přestože jeho tvorba prochází odlišnými vývojovými obdobími, včetně kombinací tradičního instrumentáře s elektronickými nástroji, má skladatel na paměti sdělnost kompozice a poslední vývojovou etapou je slohová syntéza dosažených postupů. Hanuš studoval na pražské konzervatoři také dirigování u Pavla Dědečka a vedle kompozice byl činný jak v oblasti vydavatelské, tak v hudebních institucích a společnostech. Ruce, sonáta pro sólové housle Luboše Fišera (1935-1999) vznikla v roce 1961. Skladatel upozornil na osobitost svého hudebního myšlení již jako student konzervatoře ve třídě Emila Hlobila. V roce 1955 získal významný domácí skladatelský úspěch - 2. cenu za první klavírní sonátu ve Velké jubilejní soutěži. Absolventská díla - 2. symfonie a opera Lancelot - vynesla skladateli uznání jako dědice génia klasiků 20. století. V dalším slohovém vývoji vstupuje do oblasti nové hudby a mezních tvůrčích výbojů a získává mezinárodní ohlas. Po 3. ceně v soutěži Pražského jara 1965 a 1. cenou v soutěži UNESCO v Paříži za dílo 15 listů podle Dürerovy Apokalypsy přichází cena za hudbu k filmu P. Weigla Bludiště noci na Prix d´Italia 1969. Luboš Fišer kombinoval svou novou hudbu historickými slohovými reminiscencemi v polystylové syntéze, charakteristické stručnými tématy, nevšední invencí a originální formou.