OČIMA PETRA NOVÁČKA A IVANA HOFFMANA
Že to ale bylo nadělení!
Ještěže není středověk a Miloš Zeman šlechticem, jehož
slovo vždy platilo! Loni slíbil dát hlavu na špalek, když ze 14 krajů nevyhraje
sociální demokracie alespoň v deseti. Minulou neděli byla ČSSD v 11 krajích
čtvrtá, v jednom třetí a v jednom pátá. V sídelním městě úspěšné Zemanovy
vlády se sice krajské zastupitelstvo nevolilo, nicméně soudě z toho, že zde vypadli
všichni čtyři kandidáti ČSSD do Senátu hned v prvním kole, pražský výsledek by
Zemanovi hlavu nezachránil. Ale jak už řečeno, nejsme ve středověku a po čerstvě
vydlážděném nádvoří Lidového domu předsedova ani jiná krev nepoteče. Straně se
pouze dostalo Zemanova opětovného ujištění, že na příštím sjezdu již opravdu
kandidovat nebude, což si lze ostatně po debaklu v těchto volbách obtížně
představit i u chlapáka tak robustní povahy. Mezitím se konečně Stanislav Gros
dohodl s Vladimírem Špidlou, že "ať už bude na dubnovém sjezdu situace
jakákoli, po sjezdu budeme spolupracovat jako tandem, který ČSSD potáhne dál".
Velmi pravděpodobně to znamená předsednickou a místopředsednickou funkci pro tyto
dva muže a zároveň též nepřítomnost Miroslava Šloufa, který vskutku není jejich
přítelem, a jeho politických dvojníků v příštím vedení ČSSD. Čili i sociální
demokracie snad z volebního debaklu něco pozitivního vytěží tím, že se změní,
poněvadž jinak by se pro budoucnost těžko zachovala jako kultivovaná a vlivná
levice. Až příliš úspěšně jí jde po krku Grebeníčkova KSČM, jež v
celorepublikovém měřítku obdržela ve volbách do krajských zastupitelstev 23,9 %
hlasů, zatímco sociální demokracie jen 16,5 %. Zemana oslabuje odpovědnost vládní
strany, nesplněné (a dílem nesplnitelné) sliby a opoziční smlouva s ODS, kterou
levicový volič musí vnímat jako zradu. ČSSD jako by plnila přání Miroslava Macka,
který jí před volbami 1998 téměř popřál příchod k moci, aby dostala
příležitost historicky se znemožnit. I když se totiž ČSSD nepustí v ústeckém,
ostravském a popřípadě olomouckém kraji do smrtonosného vládnutí s komunisty, k
čemuž by s výjimkou ústeckého krajského zastupitelstva musela přesvědčit i
nezávislé zastupitele, bude vzhledem ke slabým volebním výsledkům vydána na milost
a nemilost ODS, která ve většině krajů volby vyhrála, a ovšem také čtyřkoalici.
V širokých ("duhových") koalicích, jež asi budou v krajských
zastupitelstvech převažovat, nebude obtížné politiku sociálně demokratické vlády
účinně blokovat, aniž by přitom Václav Klaus musel vypovědět "opoziční
smlouvu" a připravit se tak předčasně o požitky, jež z ní pro ODS plynou. A
tak i když 12. listopadu 2000 nešlo o "velké" parlamentní, ale
"jen" o krajské volby, přesto politickou mapu republiky výrazně změnily.
Spojené nádoby
Většina občanů je nespokojena s tím, jak se u nás dělá politika.
Nespokojenost s politickou reprezentací je dílem oprávněná, dílem nikoli. Mezi
politiky najdeme jak takové, kteří sledují spíše osobní zájmy než zájem
veřejnosti, tak i některé, kteří zájem o lepší fungování věcí veřejných
nepředstírají, doopravdy ho mají. Také nelze říct, že všechny zákony a
vyhlášky jsou špatné a že za všemi chybami politiků se skrývá zlý úmysl.
Občan, který není spokojen s politickou situací, pak má dvě možnosti, jak tuto
nespokojenost vyjádřit. První možnost je nevolit, druhá je volit. Argumentem pro
volební neúčast bývá názor, že politici v minulosti nesplnili sliby, tudíž jim
nelze věřit a nemá smysl pro ně hlasovat. Jenomže to, že politici nepřinášejí
očekávané recepty na zlepšení situace, anebo alespoň recepty na odstranění
zjevných nespravedlností, je dáno mimo jiné tím, že je k tomu občané příliš
nenutí, když se o politiku nezajímají. Starost o věci veřejné a vztah mezi občany
a politiky funguje na principu spojených nádob. Jestliže se politikové nepřiblíží
k občanům, budou je občané ignorovat. Budou-li ale občané politiky ignorovat,
politici se k nim nepřiblíží nikdy. Jestliže existují dobré důvody nevolit, pak na
druhé straně existuje velmi silný důvod nejen jít k volbám, ale dokonce se i
poohlédnout po politické straně, do které by občan nespokojený s politikou vstoupil.
Pokud se totiž nezmění k lepšímu politické strany, sotva se změní samotná
politika. Společnost bude u nás lepší až poté, kdy dostatečný počet občanů
pochopí, že to, na co nadávají, existuje jednoduše proto, že to lidem, kteří jsou
dosud politicky aktivní, vlastně vyhovuje. Nespokojený občan, který v hospodě
nadává na politiku, ji může nejlépe ovlivnit k lepšímu tím, že do politiky
vstoupí. To se dělá tak, že zaklepe na dveře místní organizace strany, která je
podle něj nejmenším zlem a požádá o přihlášku. O nízké volební účasti se
toho hodně řeklo a napsalo. Nezájem o volby se vysvětloval a omlouval. Spíše je ale
třeba ten nezájem odsoudit. Kdo nejde k volbám, dobrovolně souhlasí s tím, že s
ním bude pouze manipulováno. Také volí, i když bez výběru: špatnou budoucnost.
|