Konečně jsme se usadili. Provizorní základnu tvoří jeden pokoj v rozpadajícím se stalinském hotelu a balkon, celkem tak čtyřikrát pět metrů, a to pro šest lidí. Je tu kromě nás z Nadace i malý filmový štáb. Sedím na balkoně a z osm kilometrů vzdálené linie bojů mezi Karabachem a Ázerbájdžánskou armádou neustále doléhá dunění. Náměstí tady ve Stěpanakertu, hlavním městě Náhorního Karabachu, je přeplněné uprchlíky. Fronta se neustále přibližuje, karabašské jednotky kontrolují už jen třetinu území autonomní oblasti. Uprchlíci jsou všude, téměř úplně obklíčená enkláva se postupně zmenšuje a lidé se v panice snaží utéci do Arménie. Náš malý konvoj s léky a zdravotnickým materiálem přijel opačným směrem. Ve sbírce "SOS Karabach" se během měsíce vybralo přes milion korun, vojáci v Praze zapůjčili nákladní letadlo a z Jerevanu, kde jsme přistáli, nám cesta náklaďáky trvala dva dny. Včera jsme spali na hranicích Arménie na kontrolním stanovišti před vstupem do lačinského koridoru, úzkého průjezdu mezi mateřskou zemí a převážně arménským Karabachem. Seděli jsme s místními vojáky před dřevěnou budou na relativně bezpečném místě. Až na řetízky svítících střel, které se občas objevovaly daleko nad karabašskými horami, vypadala válka neskutečně daleko.

Stalin přidělil v rámci svého vládnutí v duchu "rozděl a panuj" Karabach Ázerbájdžánu a současné boje jsou především výsledkem jeho politiky. Nenávist mezi oběma národnostmi s pokračujícími boji stoupá, vesnice a města jsou vypalovány, desetitisíce lidí utíkají. V posledních týdnech pravidelně Ázerbájdžánská armáda postupuje, první rakety Grad, vylepšené kaťuše, začaly dopadat i sem do města. Celý den jsme vykládali náklad pro nemocnice a do porodnice první část zavezli, zbytek rozdělíme, a bude-li to možné, rozvezeme během pár dní. Panika, která celou enklávu prostupuje, je hrozná, odpoledne jsme byli u sousoší z červeného tufového kamene, ze kterého jsou i členité karabašské hory, převážně sopky. Obrovská dvojice muže a ženy stojí na kraji města, dřív se před sochou fotografovali svatebčané. Dnes odpoledne se před symbolem, kterému místní říkají "my a naše hory", modlily desítky žen v bílém. Prosily o jediné, ať se postup fronty zastaví a město zůstane ušetřeno.