V centru Mahlerovy tvůrčí pozornosti stály téměř výhradně dva žánry - píseň, ať už klavírní, nebo orchestrální, a symfonie, přičemž skladatel využil ve svých šesti symfoniích motivické příbuznosti písňových cyklů - Písní potulného tovaryše a Písní o mrtvých dětech. Tragické ohlasy druhého jmenovaného souboru o pěti částech na text Friedricha Rückerta, do té doby námětově neslýchaného, nesou jak pátá, tak šestá symfonie. Gustav Mahler se s Rückertovou poezií zabýval od roku 1901 - v létě tohoto roku zkomponoval čtyři z pozdějšího cyklu Pět písní na Rückertovy písně a tři Písně o mrtvých dětech, které si vybral z rozsáhlého stejnojmenného cyklu obsahujícího čtyři stovky básní a vydaného v roce 1872. Krátce poté, na podzim roku 1901, se Mahler zamiloval do Almy, dcery rakouského krajináře Antona Schindlera, a za rok se s ní oženil. Téhož roku se stal i šéfem vídeňské Dvorní opery a narodila se mu první dcera Marie, v roce 1904 přišla na svět Anna. Ve stejné době cyklus dokončil a poprvé ho provedl ve Vídni 29. 1. 1905 a ještě téhož roku vyšel tiskem v Lipsku. Tragická předzvěst Písní o mrtvých dětech, kterou Alma Mahlerovi v té době vyčítala, se osudově naplnila v roce 1907, kdy zemřela prvorozená dcera Marie. Nahrávka Písní o mrtvých dětech, s Bernardou Finkovou, která vznikla jako záznam koncertu v Terezíně 5. 10. 1999, je věnována památce 1200 dětí z polského Bialystoku, které byly tohoto dne roku 1943 poslány na smrt do Osvětimi.