Jak jste se k tématu mimozemských civilizací vůbec
dostal?
Byl jsem vychován katolicky a jsem dodnes hluboce věřící člověk. Bůh byl pro mě
vrcholem všeho, byl neomylný, všemocný, všudypřítomný, o všem věděl a
rozhodoval. Bůh je pro mne i dnes cosi nedefinovatelného, gigantického, jakýsi duch
vesmíru, duch univerza. Studoval jsem na katolickém jezuitském gymnáziu a tam jsme
mimo jiné překládali i bibli - z latiny a řečtiny. A přitom
jsem zjistil, že Bůh neměl všechny požadované božské vlastnosti, že dokonce
dělal i chyby a věci Boha nedůstojné. - Například: Před setkání s Mojžíšem mu
nařídil, aby místo schůzky ohradil plotem, aby tam lid nevtrhl -
Bůh přece nepotřebuje žádné ploty na svou ochranu! Nebo: Na setkání s Ezechielem
přicestoval Bůh jakýmsi záhadným vozidlem, které podle popisu v bibli mělo kola,
křídla, vydávalo hluk a dým - Bůh přece nepotřebuje žádná taková vozidla!
Dospěl jsem k závěru, že kromě Boha musí tedy existovat
ještě něco jiného, nebožského, ale mimozemského.
Jenže stejně jako není důkaz o existenci Boha, nemáte důkaz
ani o existenci mimozemských civilizací.
Každý má samozřejmě právo pochybovat, kritizovat teorie a závěry druhých, jenže
Oni tu kdysi skutečně byli, je to přesně popsáno, byli skuteční, mluvili, konali.
Já mohu své teorie a svá tvrzení do jisté míry doložit, nemám sice přímé
důkazy, ale mám indicie.
Proč vás současná moderní věda nadále odmítá?
To je její problém. Mé knihy nejsou psány čistě vědecky, jsou psány
populárně-vědecky. Je to otázka vědců samých, jejich otevřenosti, schopnosti
přijímat věci, které sice nejsou přesně dokázány, ale jsou. Je to věc
přístupnosti a ochoty se nad nimi zamýšlet.
Myslíte si, že se vaše teorie jednou skutečně prokážou?
Je to dlouhodobý proces, ale jednoho dne se to určitě prokáže. Existuje mezinárodní
společnost známá pod zkratkou AAS - Společnost pro archeologii, astronautiku a SETI
(tj. pátrání pro mimozemských civilizacích) - má v současné době asi deset tisíc
členů a zhruba jedna čtvrtina z nich jsou vědci.
Před časem jste měl nějaký konflikt se zákonem - můžete
říct, oč přitom šlo?
Před více než pětadvaceti, možná před třiceti lety mě krátce zatkli kvůli
údajnému daňovému podvodu, kterého jsem se nedopustil. Nebudu se pouštět do
podrobností, je to už opravdu velice dávno, pouze dodám, že stejný soud, který mě
tenkrát odsoudil, se pak postaral o to, aby obvinění bylo zrušeno a trest vymazán.
Čím se právě teď zabýváte?
Je to projekt nazvaný Mystery Park - Park záhad. Bude vytvořen v blízkosti
turistického střediska Interlaken a budou tam všechny velké, dosud nerozluštěné
záhady tohoto světa - včetně pyramid. Nepředstavujte si nějaké nudné muzeum s
panely a fotografiemi, park bude vytvořen s pomocí
nejmodernější techniky - trojrozměrně, holograficky, vydám k tomu i bohatě
ilustrovanou knihu. Nechci tam předkládat žádné odpovědi na otázky, které přitom
vyvstanou, nebudu nikoho takzvaně indoktrinovat, nikomu nic vnucovat - chci
nutit k zamyšlení, provokovat lidi, aby se sami snažili najít odpověď. Hodláme
tento Park záhad otevřít do dvou let. Nedojde ani k žádné devastaci nebo ke
znešvaření krajiny, vše bude citlivě zasazeno do zdejší horské krajiny -
nejvyšší pyramida bude vysoká jen dvaačtyřicet metrů. U nás
ve Švýcarsku se o všem hlasuje - udělali jsme tedy takové malé referendum:
Osmasedmdesát procent dotázaných bylo pro tento park. S jeho vytvořením souhlasili
politikové, správní i finanční orgány. Náklady budou činit asi
sto milionů švýcarských franků. Mohu říct, že většina lidí tady v Beatenbergu a
v okolí je na mé straně, i média: když jsem měl letos pětašedesáté narozeniny,
přinesl dokonce nejbulvárnější švýcarský deník Blick na titulní straně mou
velkou fotografii a blahopřání.
Byl jste už několikrát v České republice, máte u nás hodně
příznivců - čím si to vysvětlujete?
Snad je to tím, že píšu srozumitelně, taky trochu odvážně až drze, populárně,
nikoli nezáživně. Všechno, o čem píšu, jsem osobně viděl, byl jsem tam. Taky se
nevyhýbám kontaktu s lidmi, každý si na mě může doslova sáhnout.
Jak se k vaší práci a k vašim teoriím staví vaše žena -
souhlasí s vámi, nebo vaše závěry bere a toleruje spíše jako určitou
výstřednost?
Víte, jsme spolu už přes čtyřicet let a známe se navzájem do všech podrobností.
Moje žena mi hodně pomáhá ve společenských záležitostech - bývám dosti často
mimo domov. Ale mé knihy má žena už nečte, o věcech spolu často diskutujeme a jsme
v podstatě stejného názoru.
Hodně cestujete - kam zamíříte v nejbližší době?
Nic závratného - pojedu teď do Spojených států, kde budu mít přednášky na deseti
různých vysokých školách. Dřív jsem býval tři sta dní v roce na cestách, teď
jsem to omezil asi na třetinu. Třeba i proto, že žiju v nejkrásnějším místě na
světě - v Beatenbergu. Nejsem žádný nacionalista, ale sami vidíte, že je tu
nádherně.
Jak se ve světě dorozumíváte, kolika jazyky hovoříte?
Neovládám samozřejmě jazyky domorodců, to si obstarám tlumočníka do některého ze
světových jazyků. Ale jinak v podstatě všude vystačím s pěti jazyky - němčinou,
francouzštinou jako svou druhou mateřštinou, angličtinou, španělštinou a
italštinou.
Jak velký je váš sekretariát a jak vyřizujete korespondenci,
která je jistě bohatá?
Mám tady v Beatenbergu, kde žiju už pět let, svou kancelář, mám rozsáhlý archiv -
s asi šedesáti tisíci diapozitivy a k tomu na sto tisíc dokumentů. V sekretariátě u
mne sedí dva lidé - žena a muž. Je to vlastně taková prostorná hala, kde lze dobře
pracovat. Jinak samozřejmě nejsem schopen odpovídat na všechny
dopisy, které dostávám, většině pisatelů odpovídají moji spolupracovníci.
Znáte německého spisovatele Johannese von Buttlara, jehož knihy
u nás rovněž vycházejí a který píše o stejných nebo podobných tématech?
Samozřejmě že ho znám, my se v této oblasti všichni navzájem známe, pravidelně se
setkáváme, všichni jsou členy AAS. Johannes a já jsme staří známí, možno říct
přátelé, a často se vídáme.
Existuje jedno téma, o kterém jste se někdy letmo zmínil, ale o
kterém nepíšete: cestování v čase. Proč se mu nevěnujete?
Ano, máte pravdu, o tom nepíšu, protože na to je jiný specialista - Ernst von
Mecklenburg, nevím, zda je u vás v Česku známý. Ale on o cestování v čase píše
mnohem líp, než bych to dokázal já, takže s tím nemusím a ani nebudu začínat.
Můžete prozradit nebo aspoň naznačit, co chystáte napříště?
Dopisuji knihu, která se bude jmenovat Zbraně bohů. V mytologiích dávných národů a
také například ve Starém zákoně se dočtete o osudu Sodomy a Gomory. Bůh údajně
obě tato hříšná města zničil. Jak? Čím? Anebo ve staré Indii čteme v bezpočtu
legend a bájí o strašných zbraních. V jedné z indických knih - v páté knize eposu
Mahábhárata - se píše o tom, jak bůh Kurkha vypálil proti jednomu trojměstí
jedinou ničivou střelu: dočítáme se, jak se pak sloni potáceli
v kruhu, jak hořela jejich kůže, jak se válečníci vrhali do vody a strhávali si z
těla ochranné pancíře, protože všechno zahalil dech strašného boha, i ptáci
padali mrtví k zemi, nenarozené děti umíraly v lůnech svých matek a tak podobně. To
jsou zbraně kdysi dávno popsané - a to je i téma mé příští
knihy. Měla by vyjít pravděpodobně na jaře roku 2001.
OLGA JEŘÁBKOVÁ, VLADIMÍR KROC
Foto VLADIMÍR KROC