Poněkud opožděně se k nám dostává tento dva roky starý singl. Titulní píseň pocházející z kresleného filmu Princ Egyptský nazpívaly slavné zpěvačky Mariah Carey a Whitney Houston. Díky tomuto duetu můžeme konečně říci, jak drastický je mezi nimi rozdíl. Whitney Houston si získala svět pomalým melodickým zpěvem, a ten píseň When You Believe povznáší z prachu a bídy. Co zapříčinilo popularitu Mariah Carey, je naprosto nejasné a v této písni obzvláště zarážející - její část písně prozrazuje uřvaný necitlivý ječák. Zbytek singlu je příkladem typické komerce: nic původního. Mariah Carey tu má vlastní píseň (jaký div!) I´ m Free, která je přiměřeně hrozná a navrch už vyšla v Careyiných výběrových #1´ s. Vše opět zachraňuje Whitney Houston s písní You Were Loved, avšak i ta již vyšla, na soundtracku The Preacher´ s Wife. Singl produkoval Babyface, a vetkl mu tak alespoň něco hudebního umu.

Dříve velice známá zpěvačka Petra Černocká vydala nové album. Je překvapivě kvalitní i ucelené, plné skvěle nahraných písniček. V její kapele jsou samá zvučná jména: František Hönig (spoluhráč Tiché dohody či Pražského výběru), František Raba (hrál např. se Zuzanou Navarovou), Radek Pobořil z Českomoravské hudební společnosti či Petra Pukovcová (mj. Kapela Jarka Nohavici). Dobrý, ale nevyvíjející se hlas Petry Černocké zachraňuje v dobrém patetický sbor vytvářející iluzi černošských spirituálů či dávných Televarieté a Kouzelníků. Album je z poloviny sestaveno z předělávek amerických autorů, které do češtiny převedla Hana Sorrosová (např. nádherná Mám) nebo sama Černocká (velice povedený duet s Bárou Vaculíkovou Znám své viny). Už jen z hlediska národní pýchy je však mnohem důležitější druhá polovina desky, písně, které napsala přímo Petra Černocká. Zatímco předělávky jsou mnohdy nepovedené textově i hudebně, autorské písně jsou moc hezké všechny. Plné bystrého vtipu (Žádná sláva či Jen ať pomlouvaj) i nápadité hudby. Vrcholem alba jsou Koukej, se mnou píseň broukej a fantastický duet s Karlem Zichem Láska století.

Svoji hudbu charakterizuje nejlépe sám Ivo Cicvárek: pohodová akustická hudba s prvky folku, jazzu, šansonu, blues a nevážné vážné hudby. Sice tím vyjmenoval asi tak všechny oblasti "tiché" hudby, má však naprostou pravdu. Komické písně, prosté kytarovky (bez nadsázky nové "plíhalovky") se střídají s hutně aranžovanými vážnými (které zase připomínají kombinaci Nerez a Neřež). Doprovodné OKO (mj. "Opravdu komorní orchestr") je největším přínosem alba: Cicvárkův nepříliš zajímavý zpěv převyšuje hudba této skvěle sehrané i zaranžované kapely. Někdy jej doplňuje nádherný hlas hostující Lucie Hlaváčové (Sen a Nový rok), takové písně jsou na albu nejkrásnější. Nemá cenu řečnit: brněnské OKO je tradičně kvalitní a zajímavý počin z Indies určený pro všechny, kteří mají rádi "klídek".