První dáma českého šansonu s novými písněmi opravdu nehýří. Její poslední řadová deska Potměšilý host, skvostný plod kongeniální autorské spolupráce Petra Hapky a Michala Horáčka, vyšla už před jedenácti lety a nic nenasvědčuje tomu, že by se Hana Hegerová chystala vyjít svým věrným fanouškům vstříc a na toto album navázat. Možná s prvním z dárků k jejím kulatým narozeninám, které napřesrok oslaví, přišla firma Sony Music/Bonton. Na základě členství Hegerové v Síni slávy české populární hudby, ztělesněnému prestižním oceněním, udělovaným každoročně v rámci vyhlášení tuzemské obdoby cen Grammy, vydala zpěvačce velkorysé dvojalbum z edice Síň slávy. Hegerová se tak stala - po Martě Kubišové, Vladimírovi Mišíkovi, Petru Novákovi a Waldemaru Matuškovi - pátou osobností, jejíž celoživotní tvorba je takto vzpomenuta.

Album je sice koncipováno chronologicky, ale v žádném případě nejde o probírku Hegerové diskografií či jakýsi hitový výběr. Řadová alba jsou totiž připomenuta vlastně symbolicky: třeba z Potměšilého hosta tu nalezneme pouze skladby Levandulová a Vana plná fialek, z klíčového titulu Lásko prokletá je tu dokonce jen Milord. Kolekce je mnohem spíš zaměřena na zmapování singlových nahrávek, písniček z pozapomenutých EP desek či nejrůznějších kompilací (vzpomeňme třeba Šlitrovu a Suchého skladbu Kapka žárlivosti, jež vyšla na supraphonském kompletu Divadla malých forem). Album typu Síň slávy se jistě nemůže obejít bez zlidovělých trvalek, jako je třeba Maestro Tango, Petr a Lucie nebo Čerešně, ale důraz ně kompilátoři titulu rozhodně nekladli. Zato raritek, těch je tu jak máku. Co třeba Šlitrův Drožkář s textem Pavla Kopty, natočený před téměř dvaceti lety na jednom ze zpěvaččiných koncertů, nebo hned dvě písně Vítězslava Nezvala a další materiál z alba Paběrky, sestaveného ze zajímavostí v interpretčině osobním archivu?

Velikou předností obou, kapacitně zcela naplněných cédéček, je především skutečnost, že téměř polovina ze čtyřiačtyřiceti zařazených písní dosud nevyšla na kompaktním disku a pakliže je sběratelé vlastní, jde už asi o stářím notně poznamenané vinylové exempláře. I kdybychom se od velké šansoniérky již nedočkali nových písní, jistotu jiskrného a nonšalantního prožitku skýtá vlastně kterákoli její starší nahrávka. Zvlášť zůstane-li zachována v kvalitním technickém stavu na spolehlivém nosiči. Ačkoli - k písním Hany Hegerové možná patří i ten šum a praskání obehrané desky.

MILAN ŠEFL