Šlak mě může trefit, když prošvihnu cílovou stanici! Minule jsem měl namále. Jel jsem v New Yorku metrem z Broadwaye do Quins a při drkotavé jízdě na mě přišly slovenské dřímoty, které se od dřímot jiných národů liší obzvláštní hloubkou. Zkrátka zaspal jsem a prošvihl jsem stanici, ve které jsem měl vystoupit. Když jsem se probudil, nevěděl jsem, kde jsem. Šlak mě mohl trefit ze strachu. V tom newyorském voze počmáraném hnusnými nápisy už zůstali jenom poďobaní Portorikánci, kteří hráli šprtanou a vypadali, jako by měli něco za lubem. Ulevilo se mi, když jsem zjistil, že měli za lubem na konečné vystoupit. Ale já jsem neměl za lubem jet až na konečnou. Ještě že se metro vracelo po stejných kolejích zpátky!

Ale k tomu, aby člověk prošvihl výstupní stanici, se nemusí hnát do New Yorku. Já jsem zdříml v autobuse na Karadžičově v Bratislavě - šups a už jsem byl na druhé straně Dunaje. Probudil jsem se kdesi za koňskou dostihovou dráhou hluboko v útrobách Engerau, tedy v nynější čtvrti Petržalka. Já, rodák z úplně druhé strany Dunaje, se čerta starého vyznám, jaké číslo má autobus, který jede zase zpět do Zadunajské oblasti. Jezdil jsem pár hodin sem tam kolem Dunaje, než jsem se strefil do své cílové stanice. Šlak mě může trefit, když prošvihnu cílovou stanici!

Proto mám rád lanovky. Ne, že by v lanovce člověka nemohly přepadnout slovenské dřímoty. Ať už na sedačkové nebo kabinové - dřímoty si nevybírají. Přijdou a usneš jako pacholátko. Ale v lanovce nemůžeš cílovou stanici prošvihnout. Lano končí nahoře u boudy, kolo se dotočilo, chvíli tě nechají kolébat se ve stanici na vrcholku, ale nepustí tě dolů. Musíš si koupit zpáteční letenku. Protože na lanovku se kupuje letenka - nehádejte se se mnou. Je to letenka. Jakmile prochází dopravní prostředek vzduchem, ať už je to tryskový boeing, který pilotují piloti, nebo je to lanovka, kterou lanaří lanaři - kupujete si letenku...

Něco jiného je, když člověk usne ve výtahu. Jsou takoví nešikové, kteří usnou vstoje. Dá si takových třináct boroviček a v pátém poschodí spí jako ve vatě. Opřený o stěnu výtahu jako dobře namazané lyže. A ostatní aby chodili pěšky. Výtah je obsazen a tři dny smrdí chlastem.

Naštěstí takových nešiků, co spí vestoje, je u nás velmi málo. Ale prý v takové Indii, ve státě Madhjapradéš a Gudžarát usnou lidé vsedě na bobku. Tak tam mě nedostanete! Ještě to tak. Prošvihnout cílovou stanici v Madhjapradéši nebo Gudžarátu. To by mě opravdu trefil šlak.