Vaše cesta k mikrofonu?
Byla složitá. Když jsem v roce 1987 nastoupila do rozhlasu, nebylo zvykem, aby redaktoři vážné hudby na Vltavě chodili na mikrofon. Změna nastala teprve asi před pěti lety - mikrofonová zkouška, kterou si vyžádal tehdejší šéfredaktor Vltavy, nedopadla příliš dobře. Vzala jsem to jako výzvu a svěřila jsem se do rukou odborníkům z našeho vzdělávacího oddělení. Díky dvouleté péči a neskonalé trpělivosti pana Strahla, kdy jsem mnohdy měla pocit, že si opakuji vyslovování hlásek jako děcko v mateřské školce, se nakonec dostavil výsledek. Od té doby chodím na mikrofon ráda, občas si namlouvám i svůj pořad staré hudby Musica antiqua a přiznám se, že mne práce s mikrofonem baví čím dál tím více.

Vaše rozhlasová "nej"?
Setkání s neobvyklými projekty mých rozhlasových kolegů - například celodenní vysílání o Portugalsku, projekt Každý člověk má své jméno, přednášky dr. Eduarda Tomáše. A v mém oboru samozřejmě každá nová, zajímavá hudba, se kterou se setkám (a v oboru staré hudby není o takové novodobé "objevy" nouze), možnost být prostřednictvím sítě Euroradia v kontaktu s celým světem a v přímém přenosu vysílat třeba koncert z Grónska nebo z míst za polárním kruhem.