Autor je jedním z pravidelných hostů pořadu Jak to vidí, který vysílá Český rozhlas 2 - Praha ve všední dny od 8.09 do 9 .00 hodin

Je to neuvěřitelné, ale je to tak: už brzičko skončí tohle století - a pořád ještě není jasné, jak se mu bude říkat! To minulé, devatenácté, dostalo poměrně jednoznačný název: století páry. Jeden můj známý s jistým sklonem k pití navrhuje, aby po předchozím století páry bylo to naše nazváno stoletím paření.

Někdo jiný by možná hlasoval pro století páření.

Každý by měl mít právo vyslovit svůj návrh - a tak jsem se zeptal na mínění i posluchačů pořadu Jak to vidí. Ale ještě než se zmíním o jejich doporučeních, je na místě vyslovit konstatování, že málokteré století skýtalo takový rejstřík možností jako to, které bude záhy odpočítáno. Tak třeba:

Století propisovaček, století filmu, století turistiky, století Mickey Mouse, století atomu, století dobývání vesmíru, století drog, století filmu, století rakoviny, století abstraktního malířství, století soumraku kolonií, století komiksu, století Beatles, století televize nebo století pytlíkových polévek.

Je to také století drátů - elektrických, telefonických i ostnatých. Zároveň je to i století bezdrátové, protože právě na jeho počátku v roce 1901 se podařilo Marconimu zachytit přes oceán bezdrátově vyslaný znak pro písmeno "S".

Možností je skutečně značná řada, protože náš věk byl v mnoha směrech převratný. Na jeho počátku ležela kolébka motorového létání, ale 20. století lze pojmout i jako století umělých hmot - třeba legendárních silonek. Ale také jako století pencilinu. Nebo jako století postupné ženské emancipace, a to nejen proto, že od dvacátých let nejsou kalhoty už jen výhradně mužskou záležitostí.

Naše století bylo tak pestré a mnohavrstevné, že se určitě nevejde pod jeden název. Ostatně, už třeba takové století patnácté se nevtěsnalo do jednoho jedinkého hávu. Pro někoho je to století objevení Ameriky, pro jiného zase století objevu knihtisku, pro někoho to bylo století kalicha, pro vypálené kláštery pak století kalicha hořkosti.

Za jeden z podstatných rysů našeho století pokládám markantně přibývající lidský věk. Jestli v minulosti se měřila kvalita společnosti podle toho, jak se chová k mladým, tak ve vyspělých zemích přibývá i stejně sledovaný faktor, jak se chová k seniorům. Některé názory dokonce říkají, že chování společnosti k seniorům svědčí o její mravnosti a úrovni ještě více než chování k mladým občanům, neboť ty potřebuje země jako pracovní sílu, jako vojáky a jako naději na reprodukci obyvatelstva. Nic takového u seniorů neplatí, takže vstřícný vztah k nim nemá v sobě rysy nějaké užitečnosti nebo pragmatismu, ale je to opravdu výraz úcty k člověku.

Množství seniorů na této planetě vzrostlo na sklonku tohoto století zcela nebývale - a mnozí z nich jsou značně obdivuhodně aktivní. Jako třeba bývalý televizní konferenciér Jan Pixa, který před časem oslavil osmdesátku. A když k té osmdesátce přičtete ještě osmičku, tak vám vyjde věk malíře Josefa Lieslera. Měl jsem možnost ho v minulých dnech navštívit v jeho ateliéru a být svědkem jeho jiskrnosti.

Půjdu-li věkově ještě výš, tak rád vzpomínám na setkání s paní Věrou Štollovou, která nedávno završila stovku let. Je dcerou prvního nuselského starosty. Nedávno právě na nuselské radnici v Praze probíhala oslava jejího jubilea a ona se dostavila v elegantních černých lodičkách a v zlatohnědých šatech s mašlí. Před vysíláním svého rozhlasového listopadového pořadu o hledání názvu pro 2O. století jsem jí zatelefonoval domů a prosbou, aby mi i ona řekla svůj názor.

Pověděla mi, že vzhledem ke dvěma světovým válkám by se to století mohlo jmenovat také Příšerné. Ale jí osobně že to přesto nevzalo chuť. Dodávám, že její aktivita je charakterizovatelná i tím, že když jsem s ní telefonoval, tak mi stoletá paní Štollová úvodem řekla, že se právě vrátila z nákupu!

Války jsou tak vrostlé do našeho století, že hrají roli časových milníků. Když naši dědečkové a pradědečkové používali výrazů "před válkou" a "po válce", mínili tím tu první světovou. Moji rodiče úplně stejnými obraty měli na mysli období války druhé. Podobně i já, který jsem přišel na svět v roce 1943, říkávám, že jsem se narodil "za války".

Umím si představit, že naše století by mohlo nést také název století automobilové, století Rubikovy kostky, nebo století transplantací. Zabrousím-li do jiných přídomků, tak by to mohlo být i století ledniček. Ano, ledniček, neboť jejich rozšíření znamenalo zcela zásadní průlom do chodu domácností v řadě zemí světa. Jako publicista bych neměl zapomenout na to, že je to i století médií. Ostatně - právě v jednom z nich, v rozhlase, jsem se snažil u posluchačů zjistit, jak by to století pokřtili oni. Produkční Jirka Paříková a moderátor Aleš Cibulka mi pomáhali při zápisu jednotlivých telefonických návrhů. Uvádím zde aspoň některé:.

Století spěchu, objevů, vystřízlivění, nekřesťanské, počítačů, papíru, politických kotrmelců, genetiky, bourání hranic, létání, -ismů, internetu, násilí, kosmonautiky, naděje. Úplně nejčastěji se přimlouvali posluchači za název STOLETÍ ELEKTRONIKY, případně INFORMATIKY.

Nemám autoritářskou povahu, abych prstem ukázal na některý z četných možných názvů. Navíc jeden z posluchačů právem vyslovil názor, že výsledné pojmenování pro naše století pravděpodobně uzraje teprve s odstupem. Na rozdíl od malého dítěte, jemuž je dáváno jméno při jeho příchodu na svět, u jména pro století je tomu naopak. Nad jeho pojmenováním můžeme uvažovat teprve od doby, kdy už má na kahánku.

Jistě nemusím dodávat, že bych si považoval, kdyby to výsledně byl právě některý z názvů, které v průběhu mé rozhlasové hodinky zazněly. Do mlýnice kandidatur připojuji ještě jeden návrh dodatečný, který mi pověděl den po vysílání soused z našeho domu. Řekl mi, že poslouchal moji rozhlasovou výzvu k hledání názvu a že si myslí, že v úvahu by mohl připadat i název STOLETÍ VŠEHO.