Do odvážného klání o pozornost návštěvníka kin se vydaly hned dva nové české dokumenty: Bitva o život autorské trojice Miroslav Janek, Vít Janeček a Roman Vávra a Proroci a básníci Ivana Vojnára. Na obou snímcích se významně podílela Česká televize (tvůrčí skupina Anny Beckové) a brzy je uvidíme i na obrazovce: Vojnárův dokument v předvánočních dnech, kolektivní dílko tří tvůrců po Novém roce.

Bitva o život je pozoruhodná už proto, že vnáší do naší dokumentaristiky poměrně vzácný prvek humoru. Zobrazuje rok v životě nevelké vsi (Bystré v Orlických horách), jejíž obyvatelé dokážou přes životní svízele a mnohdy i existenční starosti hodit smutek za hlavu. Inscenují velkolepou bojově-zábavnou "bitvu o Janov", organizují bouřlivé silvestry i další povedené taškařice, například vzpomínky na totalitní první máje. Obec má ovšem také závažné sociální problémy - kdysi tu byl rozsáhlý textilní průmysl, dnes značné procento nezaměstnaných... Divák se spolu s vesničany baví, raduje i zamýšlí (nezapomenutelná skupinka starých žen, které vzpomínají na někdejší rozkvět obce) - a také je za jejich aktivitu a optimismus obdivuje. Škoda že tvůrci nepoužili vydatněji nůžky, některé zdlouhavé, zejména poněkud vulgární scény si i to přímo říkají. Že stříhat umějí, dokázali (zejména střihačka Tonička Janková) například v nádherné závěrečné sekvenci.

Zatímco Bitva o život je založena na akci, Vojnárovi Proroci a básníci stavějí spíš na osobní výpovědi protagonistů, zastupujících různé generační, profesní i charakterové typy: metař, filozof, básník, policista, muzikant... Spojnicí mezi nimi jsou Vojnárovy otázky a také křižovatka jejich schůzek - pražská kavárna Konvikt. Vojnár sevřel jejich osudy do jednoho roku (odtud podtitul snímku Kapitoly z kalendáře). Některé výpovědi přinášejí životní moudrost, jiné půvabné prostomyslnosti či kouzlo nechtěného, další jsou zajímavé aspoň způsobem života aktérů. Vojnár však od svých hrdinů chce přece jen příliš - nikoli všichni jsou schopni dobrat se smyslu života, nalézt vztah mezi vlastním osudem a plynoucím časem či originálně se zamyslet nad posláním, které na zemi máme. Jednotlivé výpovědi jsou chvílemi poněkud monotónní, jindy působí bezradně. Možná by pomohlo, kdyby autor nechal promlouvat méně lidí, či prostříhal některé výpovědi, které nikam nevedou.