Těšil jsem se, že se konečně vyspím. Nepovedlo se, vykládali jsme skoro do půlnoci. Jídlo lehátka, deky, hygienické potřeby. Přivezli jsme toho sto padesát tun, asi největší dodávka na území Jugoslávie. V Kosovu řádí různé srbské ozbrojené jednotky a vyhánějí Albánce vlastně na všechny strany, sem do Černé Hory zatím "jen" asi 70 tisíc lidí, celkem už skoro půl milionu. Mezitím pokračují nálety NATO, ale zdá se, že Miloševičovi je všechno jedno.

Včera jsme v posledním městečku před chorvatsko-černohorskými hranicemi pečlivě prohlédli každý kus papíru, zápisníky i zapomenuté vizitky. Vezeme sice pomoc a Černá Hora je proti Bělehradu, ale je tady čtyřicet tisíc vojáků Jugoslávské armády. Předpokládal jsem, že budeme mít potíže, přijeli jsme v podstatě do země, proti které bojujeme. Taky proto sem směřuje daleko méně pomoci než do zemí v okolí. Hranice sice drží Černohorci, čekali na nás i z místního Červeného kříže, ale už po pár kilometrech se objevili jugoslávští vojáci. "Vezete zbraně, otevřít, kdoví kdo jste." Celně zaplombované kamiony nakonec vojáci skutečně otevírají, mírné dusno, ztratili jsme tři hodiny.

Menší část je určena pro uprchlíky v okolí Podgorice a na jih Černé Hory, vykládka jde pomalu, z každého z osmi kamionů něco, ostatní z doprovodu jsem kolem osmé poslal do města, po čtyřech hodinách bylo jasné, že už jsou někde zatčeni. Do půl třetí jsem chodil po liduprázdném městě, vysoko nahoře hučela letadla NATO, dunění od vojenského letiště, které bombardují, třese vzduchem a tu a tam po městě vojenské hlídky. Čekám v hotelu, kde se pro mě měli před sedmi hodinami zastavit kamarádi.

Přicházejí kolem šesté ráno, noc výslechů je na nich vidět. Nejhorší to prý bylo kolem čtvrté, páté ve sklepě nějaké budovy ve městě. Řvali na ně, že je stejně zastřelí. V autě změť, vytrhané polstrování, rozřezané spacáky, věci v hromadách. Část doprovodu se necítí na pokračování a v kabině prvního prázdného kamionu odjíždí směr domů. Pokračujeme přes krásné zalesněné hory do okresů při hranicích s Kosovem a příštích pár dní už budeme čekat na další zatčení na každé křižovatce, kde stojí vojáci.