Každá funkce v sobě měla něco krásného. Na spravedlnosti bylo velmi hezké to, že jsme transformovali celý justiční systém, to byl velký úkol. Na ministerstvu zahraničí se mi moc líbilo, že to bylo velmi náročné především na osobní připravenost jednotlivce. Takže vším jsem byl rád, všechno jsem dělal rád a na vnitru se mi samozřejmě líbilo také.

Jakou roli připisujete tomu, že jste měl na starosti přibližování České republiky do Evropské unie?
Hlavně jsem si uvědomil, že v Evropě nejsou všichni lidé nějak výrazně lepší, ztratil jsem pocit ostychu. Zjistil jsem, že u nás je velmi mnoho velmi kvalitních lidí a jsme srovnatelní ve způsobu uvažování. To pro mě bylo velmi potěšující.

Po listopadu 1989 si všichni lidé v této zemi slibovali od nové garnitury politiků čestnost, politickou kulturu - ne aroganci moci. Občanům vadí neúměrná poslanecká imunita. Dá se to změnit? Provádějí politici a politické strany sebereflexi?
Já si myslím, že politická elita selhává malou schopností sebereflexe. Po revoluci se najednou začalo jezdit s majáky, nějak se uchopila imunita a nadefinovaly platy poslanců... Sebereflexe by vedla k uznání, že to chce revizi. Revize znamená odebrat si výsady. Nikdo jiný nám je neodebere, musíme to udělat my sami. A problém je, že v poslanecké sněmovně byl párkrát podán návrh na odebrání některých požitků, ale nikdy neprošel.

Jste znám tím, že podporujete prodloužení funkčního období prezidenta. Například ve Francii je ale opačný trend. V čem spatřujete výhody takového prodloužení?
Byl jsem vždy zastáncem toho, že je lépe mít prezidenta přímo voleného. Volí-li prezidenta Poslanecká sněmovna a Senát, vidím dvě rizika. Jednak to může být předmětem nějakého handlu a druhé riziko tkví v tom, že politické strany říkají - ten nemůže být prezidentem, ten také ne... A tak se najde zbytkové řešení, poklidný profesor z Akademie věd, člověk bez silného politického mandátu, bez silného politického náboje, a stane se prezidentem jen proto, že nikomu nevadí, a ne proto, že by ho všichni chtěli. Kdyby existovala přímá volba, potom by mi nevadilo, aby byl mandát delší, ale s tím, že by mohl být prezident volen jenom jednou.

Jak se díváte jako právník na odchod bývalého ministra spravedlnosti Otakara Motejla a na povyk kolem, když bylo sděleno, že je kandidátem na prvního českého ombudsmana? Vnímáte to jako politický handl?
Víte, že právě v tomto případě ne? Já si pana Otakara Motejla velmi vážím. Myslím si, že je to člověk, který může být věrohodným a dobrým ombudsmanem. A jak ho znám, to není člověk politického kalkulu. Jeho motivem pro odchod z ministerstva určitě nebylo, aby se stal ombudsmanem, z toho ho nepodezírám.

Miloš Zeman v roce 2002 ukončí svoji politickou kariéru. Myslíte si, že pro vás bude v tom případě jednodušší prosadit spolupráci s ČSSD, anebo to vůbec s osobou a funkcí Miloše Zemana nemá nic společného?
Pro mě není klíčové, kdo je předsedou které strany. Vždy mluvím o tom, co je reálnější, nikoliv co je lepší. Miloš Zeman je jistě mimořádně významný člen sociální demokracie, je jejím předsedou a má obrovský vliv na její směřování. Ale není jediný.

Jak se budete dívat na lídra, který by měl stanout v čele čtyřkoalice. Uvedl jste, že by to měl být v každém případě politik.
Jsem přesvědčen, že to má být někdo, kdo je z jedné ze stran čtyřkoalice, někdo, kdo má silný mandát, aby také mohl nést vyšší míru rizika.

Myslíte si, že osobní riziko nenese, pokud není členem politické strany?
Člověk, který stojí mimo politické strany, také může říct, když to nevyjde: "Dobře, tak to nevyšlo." A vrátí se zpátky ke svému řemeslu, třeba k profesuře na univerzitě.

Všechny politické strany akceptují vstup České republiky do Evropské unie. Zaujalo mě vaše tvrzení, že kdekdo se ohání národním zájmem, ale že jsme si zatím neřekli, co naším národním zájmem je. Mohl byste stručně definovat národní zájem České republiky?
Určitě je to rozvoj regionů, protože regiony a menší města jsou strašně důležité pro to, aby se uchovala identita a kultura naší země. Jde o konflikt mezi suverenitou a identitou. Určitě je naším národním zájmem také to, abychom měli vzdělanou společnost. Naším národním zájmem je ovšem i budovat národní hrdost. Lidé by měli být hrdi na to, že jsou Češi - to tady vidím málokde.