JUDr. Cyril Svoboda je prvním
místopředsedou KDU-ČSL a předsedou petičního výboru Poslanecké sněmovny.
Vysloužil si charakteristiku velmi výkonného a precizního státního úředníka. Ve
které funkci se cítil nejlépe?
Každá funkce v sobě měla něco krásného. Na spravedlnosti bylo
velmi hezké to, že jsme transformovali celý justiční systém, to byl velký úkol. Na
ministerstvu zahraničí se mi moc líbilo, že to bylo velmi náročné především na
osobní připravenost jednotlivce. Takže vším jsem byl rád, všechno jsem dělal rád
a na vnitru se mi samozřejmě líbilo také.
Jakou roli připisujete tomu, že jste měl na starosti
přibližování České republiky do Evropské unie?
Hlavně jsem si uvědomil, že v Evropě nejsou všichni lidé nějak výrazně lepší,
ztratil jsem pocit ostychu. Zjistil jsem, že u nás je velmi mnoho velmi kvalitních
lidí a jsme srovnatelní ve způsobu uvažování. To pro mě bylo velmi potěšující.
Po listopadu 1989 si všichni lidé v této zemi slibovali od nové
garnitury politiků čestnost, politickou kulturu - ne aroganci moci. Občanům vadí
neúměrná poslanecká imunita. Dá se to změnit? Provádějí politici a politické
strany sebereflexi?
Já si myslím, že politická elita selhává malou schopností sebereflexe. Po revoluci
se najednou začalo jezdit s majáky, nějak se uchopila imunita a nadefinovaly platy
poslanců... Sebereflexe by vedla k uznání, že to chce revizi. Revize znamená odebrat
si výsady. Nikdo jiný nám je neodebere, musíme to udělat my sami. A problém je, že
v poslanecké sněmovně byl párkrát podán návrh na odebrání některých požitků,
ale nikdy neprošel.
Vy sám jste jej podporoval?
Vždycky. To můžete najít na internetu. V poslanecké sněmovně
prochází omezení imunity pouze v případě autonehod jednotlivých poslanců. Jinak se
sněmovna drží a své poslance nevydává. Takže v tomto mají občané stoprocentně
pravdu a já jsem smutný, že mají pravdu. A doufám, že se věci zlepší, protože
volby snad přinesou nějakou změnu.
Jste znám tím, že podporujete prodloužení funkčního období
prezidenta. Například ve Francii je ale opačný trend. V čem spatřujete výhody
takového prodloužení?
Byl jsem vždy zastáncem toho, že je lépe mít prezidenta přímo voleného. Volí-li
prezidenta Poslanecká sněmovna a Senát, vidím dvě rizika. Jednak to může být
předmětem nějakého handlu a druhé riziko tkví v tom, že politické strany říkají
- ten nemůže být prezidentem, ten také ne... A tak se najde
zbytkové řešení, poklidný profesor z Akademie věd, člověk bez silného
politického mandátu, bez silného politického náboje, a stane se prezidentem jen
proto, že nikomu nevadí, a ne proto, že by ho všichni chtěli. Kdyby existovala přímá volba, potom by mi nevadilo, aby byl mandát delší, ale s
tím, že by mohl být prezident volen jenom jednou.
Jak se díváte jako právník na odchod bývalého ministra
spravedlnosti Otakara Motejla a na povyk kolem, když bylo sděleno, že je kandidátem na
prvního českého ombudsmana? Vnímáte to jako politický handl?
Víte, že právě v tomto případě ne? Já si pana Otakara Motejla velmi vážím.
Myslím si, že je to člověk, který může být věrohodným a dobrým ombudsmanem. A
jak ho znám, to není člověk politického kalkulu. Jeho motivem pro odchod z
ministerstva určitě nebylo, aby se stal ombudsmanem, z toho ho nepodezírám.
Miloš Zeman v roce 2002 ukončí svoji politickou kariéru.
Myslíte si, že pro vás bude v tom případě jednodušší prosadit spolupráci s
ČSSD, anebo to vůbec s osobou a funkcí Miloše Zemana nemá nic společného?
Pro mě není klíčové, kdo je předsedou které strany. Vždy mluvím o tom, co je
reálnější, nikoliv co je lepší. Miloš Zeman je jistě mimořádně významný člen
sociální demokracie, je jejím předsedou a má obrovský vliv na její směřování.
Ale není jediný.
Jak se budete dívat na lídra, který by měl stanout v čele
čtyřkoalice. Uvedl jste, že by to měl být v každém případě politik.
Jsem přesvědčen, že to má být někdo, kdo je z jedné ze stran čtyřkoalice, někdo, kdo má silný mandát, aby také mohl nést vyšší míru rizika.
Myslíte si, že osobní riziko nenese, pokud není členem
politické strany?
Člověk, který stojí mimo politické strany, také může říct, když to nevyjde:
"Dobře, tak to nevyšlo." A vrátí se zpátky ke svému řemeslu, třeba k
profesuře na univerzitě.
Všechny politické strany akceptují vstup České republiky do
Evropské unie. Zaujalo mě vaše tvrzení, že kdekdo se ohání národním zájmem, ale
že jsme si zatím neřekli, co naším národním zájmem je. Mohl byste stručně
definovat národní zájem České republiky?
Určitě je to rozvoj regionů, protože regiony a menší města jsou strašně
důležité pro to, aby se uchovala identita a kultura naší země. Jde o konflikt mezi
suverenitou a identitou. Určitě je naším národním zájmem také to, abychom měli
vzdělanou společnost. Naším národním zájmem je ovšem i budovat národní hrdost.
Lidé by měli být hrdi na to, že jsou Češi - to tady vidím málokde.
Možná při vítězství olympioniků...
Ano - krátkodobě, ale něco takového bychom měli budovat. Myslím, že úkolem
politické reprezentace je říct: "My budeme hájit zájem, který definujeme jako
národní." A voliči řeknou: "Ano, to je národní zájem a my za tím
jdeme." - Já bych chtěl, aby Česká republika byla zemí řádu, pořádku a
hrdých lidí.