K objevu pyramid na jednom z turisticky nejnavštěvovanějších ostrovů Kanárského souostroví jsem se stejně jako většina těch, kteří o nich slyší poprvé, stavěl značně skepticky. Ještě při prvním pohledu přes plot nově otevřeného etnografického parku guilmarských pyramid jsem si v duchu říkal, že to je zřejmě laciný trik, jak přilákat turisty. Stavby, podle archeologů staré zhruba tisíc let, velmi nápadně připomínaly terasovitá políčka, která venkované stavěli na přelomu staletí a jsou k vidění všude kolem. To je také hlavní argument odpůrců této myšlenky, lokálních archeologů, kteří nejsou ochotni připustit, že by lidé před Kolumbem byli schopni plavit se ke Kanárským ostrovům po moři.

Už první prohlídka expozice stačila k tomu, že fakta velmi brzy rozptýlila jakékoli pochyby: opravdu, zatím bez většího zájmu turistů tu leží jedna z mnoha ne ještě zcela vysvětlených záhad lidské historie. Pyramidy, které původním obyvatelům Kanárských ostrovů guančům zřejmě sloužily k náboženským rituálům. Ty jsou pozoruhodné tím, že se při nich neprolévala krev, ale mléko posvátných koz. O pravosti pyramid svědčí mimo jiné to, že jsou nečekaně přesně orientovány podle letního a zimního slunovratu a jsou postaveny z pečlivě opracovaných kamenů, které se nikde v okolí nevyskytují a jsou odlišné od těch, jež farmáři vršili podél svých polí. Při výzkumech byly nalezeny zbytky guančské keramiky, opracovaný obsidián a další artefakty.

To vše se návštěvník může dozvědět při prohlídce muzea v nejstarší, pečlivě zrekonstruované budově v Guilmaru zvané Cassa Chacona nebo sledováním audiovizuálního programu věnovaného nejen zdejším nálezům, ale i osudům slavného dobrodruha, seňora Kontiki, Thora Heyerdahla. Přátelé z cestopisného sdružení Camera Incognita, kteří se s ním setkali při natáčení televizního dokumentu už třikrát, mi vyprávěli historku, jak společně vycházeli z brány etnografického centra a zabrzdil u nich kabriolet řízený mladým sebevědomým turistou, který bez váhání oslovil šedovlasého muže: "Hele, to jsou fakt pyramidy, není to ňáká blbost?" - "Ano, skutečně, jsou to pyramidy," odvětil bez hnutí brvou Thor Heyerdahl. "A má to cenu, se tam podívat?" vyptával se dál mladý hejsek. "Mě to třeba celkem zaujalo. Ale už je zavřeno, přijďte zítra," odvětil nevzrušeně vědec. Po této odpovědi mladík odfrčel, aniž by tušil, že mluvil s žijící legendou.

My jsme se snažili nepřipouštět si tento svazující pocit. Optimismu nám dodávalo, že pan Heyerdahl byl ochoten nás přijmout přímo ve svém domě, který je mimochodem druhým nejstarším v údolí Guilmar a jmenuje se Finka Mora. Je to prý velmi neobvyklé, protože zve novináře do soukromí naprosto výjimečně. To jsme ještě netušili, že nám dal přednost před ředitelkou svého muzea charismatickou Brigidte Gypen, s níž jsme se setkali nazítří.

Čekal jsem komorníka, ale přišel nám otevřít sám Thor Heyerdahl. Nemohl jsem z něj spustit oči, vzpřímená vysoká postava, pevný stisk ruky, stejně jako pohled pronikavě modrých očí, ostře řezaná, i v šestaosmdesáti letech stále krásná tvář, pečlivě upravené, dozadu sčesané delší bílé vlasy. Jeho mateřštinou je norština, ale hovoří plynně španělsky a anglicky. Působí neobyčejně svěže. Bez protestů se nechal fotografovat a tvářil se při tom naprosto přirozeně. Na všechny otázky odpovídal otevřeně a přímo. Přestože nám na počátku vyhradil přesně vymezený čas, mohli jsme se nakonec zdržet skoro o hodinu déle a už neformálně si s tímto obdivuhodným člověkem povídat. A tak snad jediné, co mě zarazilo, bylo, že na otázku, zda zná A. C. Clarka odpověděl: "Říkáte spisovatel sci-fi a vizionář fyziky? Bohužel nemám čas se věnovat jiným oborům... To je nějaký Čech?" Nechtělo se mi uvěřit, že by nikdy neslyšel o světoznámém vědci a spisovateli. Že by i pan Heyerdahl byl maličko ješitný? Tomu ale neodpovídalo, že nám zatajil jednu ze svých současných činností: teprve od ředitelky muzea Brigidte jsme se dověděli, že v Hollywoodu o něm chystají životopisný film. Thor Heyerdahl právě připomínkuje scénář a trochu se zlobí na americké pojetí: má dojem, že jeho život sám byl dost dramatický, že už se ve filmu nemusí víc dramatizovat.

Thor Heyerdahl navštívil Českou republiku na pozvání prezidenta republiky a na osobnost Václava Havla vzpomíná s velkým respektem: "Je to veliký myslitel, dokáže pojmout svět v jeho celistvosti. Vnímá rozvoj v nejlepším slova smyslu. Myslím, že kdyby bylo více takových politiků, čekala by svět skvělá budoucnost."

S Českem ho dále pojí spolupráce s ing. Pavlem Pavlem na Velikonočním ostrově a přátelství s českým dobrodruhem a cestovatelem Eduardem Ingrišem, který se stal Heyerdahlovým pokračovatelem.

Rozhovor pro Český rozhlas 1 - Radiožurnál jsme natáčeli pod vzrostlými palmami na udržované zahradě. Jak nám řekl, denně sám na zahradě pracuje, a tím si udržuje kondičku. Pravidelně si po obědě asi na deset minut zdřímne. Tohoto pravidla se drží už třicet let. Dokonce má-li málo času, raději oželí oběd, ale spánek nevynechá. Se třetí manželkou, o třicet let mladší Jacquelin, mají prý podobné chutě - rádi jedí zeleninu, ryby a mořské plody. Dokonce se pochlubil, že se i ve svém věku věnuje sexu. Možná mu to pomáhá udržovat se v záviděníhodné fyzické i duševní kondici: má rozpracováno několik projektů, mimo jiné otevírá výzkum pyramidových struktur na Sicílii, nedávno dopsal knihu memoárů, letos vyšel další titul, ve kterém v internetové diskusi s význačnými světovými vědci odpovídá na tajemné otázky vědy. Thoru Heyerdahlovi se tak daří naplňovat jednu ze svých vizí: nastala doba, kdy by už neměli vědci fungovat jako odborníci v úzce specializovaných oborech, ale musí se naučit spolu navzájem komunikovat.