Byl jeden hloupý nadutec, / (jedna z těch vlastností vždy druhou podporuje) / jenž věřil, pro něho že umění je běžná věc, / že genialita se zlatem vykupuje. / Den co den u stolu v hostinské místnosti / Malíři, sochaři, vědci a estéti / Co projev úcty obzvlášť vřelý, / Četli mu prózu svou, obrazy předváděli / A naslouchali mu, kdykoli radil jim.

Tak začíná bajka Kanec a slavíci od mimořádného, ve Francii veleznámého, ale nám dosud spíše utajeného mistra bajky Floriana. Florian - celým jménem Jean-Pierre Claris, chevalier do Florian - se narodil na zámečku, jehož jméno později proslavil, v roce 1755. Šlechtické dítě čekala šlechtická kariéra. Jejími stupni byla služba pážecí a vojenská. Po obou stupních Florian vystoupil, leč nikoliv pro kariéru společenskou. Rozhodný vliv na něho mělo setkání s jeho prastrýcem Voltairem, který našel v mladičkém adeptu literatury zalíbení a nazýval ho "svým Florinetem". Dalo by se říci, že Florian byl něco jako plejboj osmnáctého století, mladičký rozkošník života, který žil na prahu Velké revoluce - a jako šlechtic tento práh i překročil a byl na krátkou dobu i uvězněn. Zachránil jej vlastně Robespierův pád, ale těžko mluvit o záchraně, když mladý spisovatel krátce nato podlehl psychickým i fyzickým útrapám věznění. Tento "Ezop 18. století" zemřel v pouhých devětatřiceti letech, ale zanechal dílo dodnes živé a oslňující, nikoli snad originalitou, ale básnickou bravurou. Český převod z pera Gustava Francla, z jehož životopisné poznámky zde čerpáme, vyšel francouzskému originálu vstříc. Jde o skutečné setkání, k němuž rádi zveme i posluchače Vltavy.