Režisér Jaromil Jireš proslul zejména v 60. letech náhlými změnami poetiky i námětů. Po Křiku, dokumentaristicky laděné výpovědi o mladé rodině, natočil politické drama Žert a poté následovala surrealisticky rozevlátá, významově proměnlivá adaptace "černého" románu Vítězslava Nezvala Valerie a týden divů. Byl to jeden z posledních projevů tvůrčí svobody, než ji zcela zardousila nastupující normalizace - vznikal v roce 1970. Na zpola snovém, zpola hororovém příběhu - jedná se o první Jirešův celovečerní barevný film - je nejpozoruhodnější vizuální řešení, byť možná trpící přemrštěnou dekorativností: výtvarnice Ester Krumbachová se podílela i na scénáři. Její přínos je patrný zejména v modelaci prostoru, která se pohybuje v rozpětí od romantizujícího ladění (oslnivě bílá dívčina komnata, vlající záclony) až k hrůzostrašným rekvizitám, jakými jsou temné chodby plné pavučin, rakve apod. Statické figurální kompozice i měkce klouzavá kamera Jana Čuříka dokonale postihuje zmatky a nejistoty, které provázejí věk dívčího dospívání. Hrdinkou je mladičká Valerie (Jaroslava Schallerová), která žije ve starobylém domě spolu s přísnou babičkou, ale zvídavost ji zavádí k často nebezpečným situacím, dokonce se objeví upírovitě vyhlížející muž v černém... Experimentující Valerie a týden divů nebyla přijata jednoznačně. Vytýkalo se jí rozdrolení příběhu do uzavřených epizod, kolísajících ve svém žánrovém zakotvení, zmíněna byla i jistá teatrálnost hereckého ztvárnění. Jirešův pokus o zprostředkování zjitřeného snění a vizí tak vykazuje vedle doslova uhrančivých momentů i okamžiky poněkud spekulativní. Každopádně však tento Jirešův snímek spadá do období, v němž byly zdůrazněny stylizované, zašifrované výpovědi (stačí připomenout filmy Ovoce stromů rajských jíme, Případ pro začínajícího kata, Den sedmý, osmá noc atd.). Pro Jireše však Valerie představovala soumrak tvůrčího vzepětí: ještě se blýskl procítěným, byť již novým požadavkům uzpůsobeným okupačním dramatem... a pozdravuji vlaštovky, ale poté již sklonil hlavu i hřbet.

Dvoudílný dokument autorů Jiřího Pernese a Karla Fuksy Mexické dobrodružství Maxmiliána Habsburského (Cesta k trůnu, Cesta na popraviště) se vrací k zajímavé osobnosti habsburského rodu, který jako jeden z nemnoha (vedle francouzské královny Marie Antoinetty, dcery Marie Terezie) skončil na popravišti. Nepříliš moudře se totiž nechal zatáhnout do dramatických vnějších i vnitřních sporů a bojů v dalekém Mexiku, přijal titul císaře a doplatil na to. Autoři dokumentu bezesporu shromáždili zajímavý, mnohdy dosud nepublikovaný materiál, hovořili s historiky i Maxmilánovými potomky, pojednali příběh nešťastného, jinak sympatického muže do detailů - snad až přílišných. Neboť právě rozvleklost snímku, navíc nastavovaného rozsáhlými ukázkami mexických pamětihodností, přírody a místní hudby, které s tématem mnohdy nemají mnoho společného, jej činí až únavným. Při procházkách Vídní, malebnými místy Evropy a zejména Mexikem si člověk taky uvědomí, že rozhodně nešlo o levný projekt... A hlavně - dynamice vyprávění by věru prospělo, kdyby se jeho rozsah omezil řekněme na čtyřicetiminutovku a divák by nebyl uspáván až příliš konejšivým hlasem vypravěče.

Středa 13. 12. 2000 PRIMA - 22.40 hodin

Malého Tomka Kowalského srazilo auto. Potřeboval transfuzi a jako nejlepší dárce se jevil otec. Lékaři však zjistili, že jeho krevní skupina neodpovídá. Chlapcova matka Anna ví, že syna počala s manželem, toho se však zmocní ošklivé pochybnosti a dá si udělat zkoušku paternity. Testy potvrdí, že není Tomkovým biologickým rodičem. Anna pro to má jediné možné vysvětlení: v porodnici jí museli dítě zaměnit. Začíná pátrat a přichází na stopu ženy, která téhož dne v téže nemocnici také přivedla na svět syna... Režie Miroslaw Bork. Hrají Danuta Stenkaová, Susanne Luningová, Maciej Robakiewicz, Oliver Stritzel, Jan Machulski, Pawel Krucz a další.

Čtvrtek 14. 12. 2000 ČT 1 - 20.00 hodin

V roce 1941, v těžkém válečném období, natočil Martin Frič veselý příběh o mladých lidech, kteří vedeni přirozenou aktivitou mládí, dali do pořádku zanedbaný hotýlek. Ve filmu poskytl prostor herecké dvojici, jejíž obliba v řadách diváků v té době kulminovala - Nataše Gollové a Oldřichu Novému. Ve filmu Hotel Modrá hvězda se setkáte i s dalšími umělci, kteří se vypracovali mezi čelné představitele českého filmu, ať už je to Theodor Pištěk, Ladislav Pešek, nebo Jan Pivec. Charakteristickým znakem tehdejších filmů byla skutečnost, že se takřka v každém z nich objevovaly písničky či hudba, které pak, ať už prostřednictvím filmu, nebo gramofonových desek, nadlouho zakotvily v srdcích diváků a z nichž se mnohé jako trvalky dochovaly až do dnešních dnů. Proto se možná starší diváci potěší poslechem oblíbeného orchestru Jaroslava Maliny a rádi si opět poslechnou slavnou Slunečnici v podání Inky Zemánkové, která letos 23. května zemřela.

Pátek 15. 12. 2000 ČT 1 - 21.30 hodin

Ta práce vypadala jako každá jiná. Soukromý detektiv Jack Ramsay dostal za úkol sledovat mladou a krásnou manželku dřevařského magnáta Richarda Whitmorea. Jenže to by Isabelle nesměla být tak přitažlivá... Jack zjistí, že je svému manželovi skutečně nevěrná, a tím by tedy jeho úkol mohl končit. Brzy poté je však nalezen Isabellin milenec mrtvý, a Jackovi se to všechno přestane líbit. Kromě Isabelly, samozřejmě, ta se mu líbí až příliš. I detektiv je přece jenom muž, a tak cesta k rozmotání podivného případu bude tentokrát trochu složitější...

Sobota 16. 12. 2000 NOVA - 22.30

Neděle 17. 12. 2000 NOVA - 20.40 hodin