Pátek 15. 12. 2000 Český rozhlas 3 - VLTAVA - 12.10 hodin

V létě 1835 se Fryderyk Chopin vydal z Paříže do Karlových Varů, aby se tam po pěti letech rozloučení snad naposledy setkal se svými rodiči. Mezi jinými novinkami vyprávěl také o skladbě s názvem Andante spianato a Velká brilantní polonéza, kterou v dubnu téhož roku hrál s velkým úspěchem na pařížské konzervatoři a která se dočkala vydání tiskem roku 1836. Mezi tímto koncertantním kusem a předešlými slavnými díly - Variacemi na Mozartova Dona Giovanniho, Rondo ´la Krakovjak a oběma klavírními koncerty leží několik let, která však nejsou z opusových čísel zřejmá. Dokud totiž nedosáhl Chopin na veřejných koncertech svou oduševnělou virtuozitou popularity, nespěchali nakladatelé s vydáváním jeho skladeb a ostýchavý Fryderyk vystupoval jen zřídka. Koncertním publikem polského básníka klavíru byli především přátelé, známí a aristokracie pařížských salonů a Fryderyk se živil hlavně vyučováním hry na klavír. Proto byl jako první vydán klavírní koncert e moll op. 11 z roku 1830, zkomponovaný až čtvrt roku po koncertu f moll op. 21. Andante spianato a Velká brilantní polonéza Es dur nese opusové číslo 22, ačkoli byla vydána o šest let později. Skladbu uvozuje něžná meditace sólového klavíru, která jako by byla dalším lyrickým nokturnem z rodu milostného Adagia koncertu f moll skrývajícího vyznání Konstancii Gladkowské. Sólová introdukce přechází do brilantní orchestrální polonézy a naplňuje Chopinovo umělecké vyznání, které vyslovil k objasnění absence velkých vokálních a symfonických skladeb ve své tvorbě: Jsem jen pianista a myslím si, že je třeba dělat málo, ale tak dobře, jak jen mohu.