První dojem z desky Pastoral masses? Radost. Nejen kvůli tomu, že se podařila, ale hlavně proto, že ta hudba sama je plná jásavé pohody. Vešly se na ni dvě vánoční mše, jejichž autory - Jiřího Zrunka (1736-1789) a Jiřího Pavlicu (1953) - dělí od sebe více než dvě stě let. "Moje malá vánoční mše vznikla jako vzpomínka na dětství, na nekonečný dětský svět harmonie, kdy běh všech věcí byl spojen vesmírným svorníkem maminčina úsměvu..." vysvětluje Jiří Pavlica vznik své skladby.

Inspirace dětstvím je pro vás zřejmě velice významná...
Nejen pro mne, z dětství by měl umět čerpat každý. Je to důležité zejména dnes. Žijeme ve světě, který nám nabízí sice mnohá poznání, ale taky chaos a smog, ať už informační, mravní, či jiný. Je to svět, v němž je možné všechno. A člověk se musí naučit nepouštět si to špatné do života. Hledáte-li, jakých konstant se v tom zmatku přidržet, nejspíš je najdete právě v dětství. To je můj - a jistě nejen můj - svět pravé harmonie. Když jsem chtěl nějak vyjádřit oblouk mezi mým dnešním hledáním záchytných bodů a mezi hodnotami, které nacházím v dětství, zdálo se mi, že tohle všechno nejlépe vyjadřuje doba Vánoc. Proto tedy vánoční mše.

Setkávání folkloru s folkem, jazzem či vážnou hudbou uskutečňuje ve své tvorbě řada muzikantů. Cítíte to jako duchovní spřízněnost?
Ano, takovou cestou se opravdu někteří muzikanti vydávají, a nejen u nás. Já dokonce vím, že ve stejné chvíli podobně komponují různí lidé na různých místech zeměkoule. Stává se, že se mi dostane do ruky cédéčko, které někdo vydal před deseti lety, tedy ve stejné době, kdy jsem něco podobného začal dělat i já. Myslím, že to je docela logické, rozhodně nejde o epigonství.

V poslední době se dost obracíte k duchovní hudbě. Viz pastorální Missa brevis, ale třeba i velice úspěšné album O slunovratu. Proč?
Je to výsledek procesu hledání konstant. Ať jsme, jací jsme, i při respektování všech civilizačních vymožeností dojdeme k tomu, že evropská kultura vyrůstá z duchovních tradic křesťanství. Výsledkem tohoto poznání je i příklon k duchovní hudbě.

Mnohé písně ze "skácelovské" desky O slunovratu se staly velice populárními, hodně se hrají i v rozhlase. Co na to posluchači?
Nejlepším poděkováním jsou dopisy, kterých přichází dost. Nejvíc si vážím takových, z nichž cítím, že jejich pisatelům mé písničky nějak pomohly. Jeden posluchač třeba napsal: "Pane, v životě jsem nikomu nepsal, ale teď musím. Po třech měsících léčení v nemocnici jsem se šťastně vrátil a chci vám poděkovat, protože na mém uzdravení máte svůj podíl i vy. Po celou dobu mě držela při životě i vaše muzika." Také dopisy vám pomohou překlenout příkoří, která vám život postaví do cesty.

A co na vaše "multižánrové" projekty říkají skalní folkloristé?
Někteří mají pocit, že ubližuji "čistému" folkloru. Snad pochopí dřív nebo později - nebo také vůbec ne, to je vlastně jedno - že já tím ničemu neubližuji, jenom jdu cestou, kterou momentálně musím jít. Mimochodem, je zajímavé, že spoustu písniček, které jsem udělal víceméně anonymně, si vesele zpívají i moji oponenti.

Říkáte, že Vánoce jsou pro vás ztělesněním harmonie. Jenže netrvají celý rok. Je vůbec možné, aby sváteční pocit přetrval i ve všedních dnech?
Je, dokonce si myslím, že je to nutné. Ale to musí každý začít u sebe a své rodiny.

Začněme tipem pro tu mladší generaci posluchačů, i když - britská skupina Oasis určitě nezajímá jen dvacetileté. Proč? Inu, jak už jsem v tomto roce a na této stránce poznamenal, bratři Gallagherové obrazně řečeno začali tam, kde skončili samotní Beatles. Nedlouho po své poslední řadové desce nabízejí hned dvojalbum, jež je i jejich prvním koncertním titulem. Bylo pořízeno v rámci letošního turné, během něhož se Oasis podívali do třiadvaceti zemí světa a které si na vlastní oči a uši vychutnalo neuvěřitelných milion dvě stě tisíc lidí. Deska Familiar To Millions přináší živé verze hitů, jako Champagne Supernova, Roll With In, Wonderwall nebo Stand By Me, ale i některé méně známé skladby, a jejím největším kladem je autenticita, s níž zachycuje nefalšovanou energii všech zúčastněných.

Pro poněkud usedlejší publikum zpívá dnes zřejmě největší hvězda mezi světovými interpretkami popu, Celine Dion. V devadesátých letech kráčela od úspěchu k úspěchu a stala se dokonalým prototypem zpěvačky mezinárodního formátu i záběru, o čemž svědčí skutečnost, že natočila více než dvě stovky písní, a to hned ve čtyřech světových jazycích. Pro předvánoční trh nachystala první díl ze sběratelské série svých nejoblíbenějších, ale mnohdy i raritních nahrávek, The Collector´s Series Volume 1. Vedle řady známých skladeb či duetů The Prayer s Andreou Bocellim a Tell Him s Barbrou Streisand album obsahuje třeba i španělskou verzi písně All By Myself nebo francouzskou trvalku Pour que tu m´aimes encore. Pro opravdové fandy Celine Dion lahůdka...

A na závěr ještě něco pro obdivovatele bluesové muziky, i když zpěvák a kytarista Kevin Moore, skrývající se pod pseudonymem Keb´Mo´ zřejmě nikdy nebude patřit k těm nejortodoxnějším vyznavačům bluesové "dvanáctky", nahrávajícím třeba u prestižní značky Alligator Records. Jeho muzika je stylově mnohem otevřenější, z blues jen vychází a směřuje spíš ke vkusnému popu. Taková je i v pořadí čtvrtá Mo´ova deska The Door, produkovaná špičkou v oboru Russem Titelmanem a skrývající třeba i působivou baladu The Beginning, napsanou společně s Bobbym McFerrinem.