Písničkář Ivan Hlas zaujal v posledních letech na české hudební scéně již stabilizovanou pozici. A je to tak dobře. Neslušela mu totiž ani jedna z extrémních podob zájmu o jeho tvorbu, ať už šlo o léta skládání a koncertování pro poměrně úzký okruh spřízněných duší, či o muzikálem Šakalí léta vybuzenou pozornost té vrstvy posluchačů, jejíž vkus je diktován mašinerií komerčních rádií a televizních estrád.

Hlas se naštěstí z osidel velkého showbyznysu vymanil, a aniž by poztrácel "skalní" fanoušky z dob svého, tehdy ještě médii ignorovaného muzicírování, dokázal se vrátit zpátky na pevnou zem. Pověstná čtvrthodinka slávy sice v jeho případě trvala trochu déle, ale s o to přesvědčivějším zpěvákem, skladatelem a textařem máme zhruba od poloviny devadesátých let co do činění. Hlas vcelku nenásilně navázal na svá první tři alba (Ivan Hlas & Nahlas - 1986, Noční chodec - 1988, Cesta tam a zase zpátky - 1991), před dvěma lety oprášil svou starou kapelu Navi Papaya a na koncertech se dokonce obejde i bez dnes už mírně protivných hitovek typu Na kolena. Ale všechno zlé je k něčemu dobré - právě "šakalí léta" slávy řady Hlasových příznivců rozšířily o další věrné, kteří by se jinak k jeho písničkám stěží dostávali.

Vše výše zmíněné lze sledovat na výběrovém albu To nejlepší, se kterým na předvánoční trh přispěchala písničkářova nahrávací společnost. Z obchodního hlediska logický počin (poslední album vyšlo Hlasovi před rokem a půl) demonstruje především to, že se Ivan Hlas vždy se ctí vyrovnal s neúprosným požadavkem doby a pro každou desku napsal alespoň jednu skladbu, jež posléze - ovšemže na úkor daleko silnějších písní - zlidověla: Tip, ta, dýda neboli Karlín na L.P.´93 (1993), Aranka umí hula hop na Tanci při svíčkách (1995), Marie, dej mi čaj na Dni šťastného koně (1997). Tato schopnost z něj sice činí hitmakera, na druhé straně ho však nutí permanentně přesvědčovat o svých kvalitách i takzvané menšinové publikum. Snad mi to Ivan Hlas odpustí, ale dobře mu tak. Podobný úděl je totiž předurčen jen těm opravdu "nejlepším".

MILAN ŠEFL