Jakkoli vyznívá příběh o chlapci postiženém obrnou česky, našel scenárista Jan Procházka inspiraci v australském románu Alana Marshalla. Český snímek režiséra Karla Kachyni Už zase skáču přes kaluže vznikl v roce 1970 a na kazetách jej nabízí Centrum českého videa. Vyprávění o synovi zaměstnance hřebčína, který nade vše miluje koně, se může zdát na první pohled banálním. Dospívající citlivý hoch, který vyrostl mezi koňmi a přírodou moravského Tlumačova, se musí sklonit před zákeřnou nemocí - obrnou. Navzdory postižení, které na něm tato choroba zanechá - nehybnosti dolních končetin, se však nevzdává. Dokáže v sobě i přes skepsi okolí a občasné krize nalézt dostatek síly a pevné vůle, aby mohl u koní zůstat a zvítězit nad svým handicapem.

Režisér Karel Kachyňa vytěžil z příběhu (i díky solidnímu scénáři Jana Procházky, který kvůli svému jménu na komunistické "černé listině" nesměl být dlouhá léta v titulcích uveden) nevšední drama. Se zručností sobě vlastní se uměl vyhnout sentimentu, jenž se jistě vzhledem k tématu nabízel, zato však poskytl divákům zajímavou psychologickou (byť notně posmutnělou) studii člověčí touhy a síly, před níž nezbývá než smeknout. Velký podíl na vyznění snímku má výkon mladičkého Vladimíra Dlouhého (který tu už takto záhy prokázal šíři svého hereckého nadání), stejně jako přínos dalších výrazných osobností týmu (kamera Josefa Illíka, hudba Zdeňka Lišky a výtvarná spolupráce Ester Krumbachové).