V dnešním pořadu Musica antiqua uslyšíte pětici symfonií Václava Pichla (1741-1805). Rodák z Bechyně se po studiu filozofie, teologie a práv na pražské univerzitě cele oddal hudbě. Byl zaměstnán jako houslista v týnském chrámu, kde působil slavný varhaník a vyhledávaný pedagog Josef Seger; není tedy divu, že se Václav Pichl stal jeho žákem v kontrapunktu. V roce 1765 přijel do Prahy Carl Ditters von Dittersdorf, v té době kapelník biskupa ve Velkém Varadíně (dnešní Oradea v Rumunsku), aby získal hráče pro svůj orchestr. Pichlovi nabídl nejen místo houslisty, ale učinil ho i druhým kapelníkem. Po rozpuštění orchestru roku 1769 se Pichl vrátil do Prahy a byl jmenován kapelníkem hraběte Hartiga. Po dvou letech však přesídlil do metropole na Dunaji, aby tam přijal místo prvního houslisty dvorního divadla, na které ho doporučil Dittersdorf. Současně se zdokonaloval ve hře na housle u Antonína Vranického. Ale ani ve Vídni nezůstal dlouho: už v roce 1775 ho císařovna Marie Terezie jmenovala kapelníkem a komorním skladatelem arcivévody Ferdinanda, rakouského guvernéra Lombardie. A tak Václav Pichl zakotvil na plných 21 let v Miláně. Jako skladatel se brzy proslavil po celé Itálii a dostalo se mu vysokých poct - stal se členem Filharmonické společnosti v Mantově a Bologni. Po roce 1796 se vrátil do Vídně, kde zůstal až do konce svého života.