Bílá paní Perchta, rodem z Rožmberka, se narodila pravděpodobně v roce 1429 (úplně přesně se to neví) na hradě Českém Krumlově (není nadto, když má strašidlo svůj rodný list). Ale bílá paní Perchta byla historickou osobností. Patří sice do pověsti, ale zároveň i do našich dějin. Jejím otcem byl jihočeský velmož Oldřich z Rožmberka. Kromě Perchty měl ještě tři syny a tři dcery. Nejstarší se jmenoval Jindřich. Zdědil po tatíkovi panství, ale že by mu byl vděčný, to se říct nedá. Jednak šetrně kontroloval otcovy výdaje, jednak volil krále Jiřího z Poděbrad, z čehož měl Oldřich z Rožmberka málem smrt. Druhý syn Jan Jiříka taky volil. Jeho hlas stál budoucího českého krále 10 666 kop českých grošů (to byly panečku drahé volby!). Třetí Jošt byl určen k dráze duchovní (a to ne jen tak k ledajaké: stal se vratislavským biskupem a jako takový proslul svou náklonností k dobrému jídlu a hezkým ženám). Na řadě jsou dcery. Jako v každé šlechtické rodině i v té rožmberské žily dcery ve stínu svých bratrů. Jako jediná ze čtyř sester zůstala starou pannou Anežka. Z rodového majetku dostala Třeboň, zatímco ostatní mladší sestry si musely svoje sídlo vyvdat. Lidmila kupříkladu na švamberském Boru, Kateřina zemřela pravděpodobně příliš mladá, takže zbývá už jenom naše paní Perchta. Ve dvaceti letech ji provdali. Za svého života napsala 25 listů. Perchtě sice byla znalost psaní odepřena, takže své listy diktovala, a to zřejmě německému písaři, protože se ty dopisy hemží značným množstvím zkomoleninou českých slov, protože ten písař česky prostě neuměl. Uměla ale číst. Dnes nám to sice připadá zvláštní, že by někdo uměl číst a nedovedl přitom psát, ale v té době to možné bylo, zvláště u žen, které neprošly pravidelným školním nebo soukromým vzděláním zaměřeným speciálně na tyto dovednosti. Naučit se znát písmena a číst je přece jenom snazší než zvládnout psaní. Perchta tedy četla (asi nepříliš plynně a s nevelkou zběhlostí), nicméně svoji poštu si přečíst uměla.