číslo 1/2001
vychází 27. prosince

Zpět na obsah         

Názory, komentáře

OČIMA IVANA HOFFMANA A PETRA NOVÁČKA

Schröder

Ivan HoffmanO tom, že mnozí Rakušané a Němci pohližejí na rozšíření Evropské unie s obavou víme. Představují si, že kvůli nám mohou přijít o práci, jakmile se vymoženost volného pohybu lidí za prací bude vztahovat i na nás, občany zemí s nižšími mzdami. Řečeno na rovinu - je příjemné k nám jezdit na levný výlet, ale je nepříjemné konkurovat levné pracovní síle. Německý kancléř Gerhard Schröder přišel s myšlenkou, že by po našem vstupu do EU existovalo sedmileté období, ve kterém by pro nás volný pohyb pracovních sil neplatil. Tento návrh se v Německu může líbit, ale u nás se setkává s rozpaky, anebo rovnou odporem. Nejde ani tak o to, že bychom mínili hromadně cestovat do Německa za prací. Spíše v tom zamýšleném opatření cítíme povýšenectví, nadřazenost, aroganci. Nelíbí se nám představa dvojího metru, podle které bychom na jedné straně akceptovali evropské zvyklosti a povinnosti, ale na straně druhé byli vyloučeni z účasti na vymoženostech, které EU nabízí. Už nápad, že Evropská unie se kvůli rozšíření má změnit, je nešťastný. V té proměně slábne pracně budovaná evropská identita, evropská vzájemnost, tedy to, co starý kontinent činí příjemným a bezpečným místem pobytu. Zdůrazňování "národních akcentů" nevede pouze k nápadům, jako je ten kancléře Schrödera s omezením principu volného pohybu pracovních sil. Především se nám naznačuje, že na konci handrkování mezi členskými státy může být pěkná mela. Pozitivní je to, že Schröderův nápad v EU nevyvolal žádné velké nadšení.

Pithart

Senát má staronového předsedu. Podstatnější, než to, že Petr Pithart je typem politika vzdělaného, uvážlivého (který je navíc opakovaně poučen, že k politice patří jak vítězství, tak i porážky) je asi signál, který vyslala čtyřkoalice občanům a smluvně opozičním politikům z ČSSD a ODS. Vítězství čtyřkoalice totiž umožňovalo i zcela jiný průběh volby vedení Senátu, než jaký jsme pozorovali. ČSSD po volebním debaklu vůbec nemusela dostat křeslo místopředsedy a ani ODS ho neměla automaticky zaručeno. Poté, co voliči v Senátu zrušili opoziční smlouvu, mohla čtyřkoalice podle hesla, že na hrubý pytel patří hrubá záplata, zvolit cestu politické msty za chování, kterému byly menší strany vystaveny v uplynulých dvou letech. Místo msty naložila vítězná čtyřkoalice s opozicí korektně: Nikoli jako s nepřáteli, ale jako s partnery. Otázka zní, zda se příklad ze Senátu zopakuje i v Poslanecké sněmovně, když voliči zruší opoziční smlouvu i tam. Asi to bude složitější, nikoli ale nemožné. Svou roli nesehraje pouze velkorysost vítězů, ale také ochota poražených "upozadit" osobnosti, které neumějí dělat politiku jinak, než konfrontačně a z pozice síly. Sněmovna nemá Petra Pitharta, kterého by povolala zpět k přerušené práci. Nemůže navázat na tradici, musela by se od dosavadní tradice distancovat. V lepším případě vítězná čtyřkoalice najde s poraženou opoziční smlouvou společnou řeč. V horším případě smluvně opoziční politiky ze sněmovních funkcí prostě pouze vymete. Na dobu, kdy i Poslanecká Sněmovna najde svého Pitharta.

Lajos Bacs

Lidové Noviny přinesly informaci, že několik představitelů ODS využilo konference pravicových stran v Budapešti k tomu, aby položili květiny na skutečný hrob svého fiktivního sponzora Lajose Bácse. Akce rozčílila předsedu Václava Klause. Od toho okamžiku účastníci pietní vzpomínky dokonale ztratili paměť a co se skutečně událo, či neudálo je zahaleno mlhou. Klausův poradce Ladislav Jakl si tu ztrátu paměti vysvětluje tím, že zmínění politici dodatečně dospěli k poznání, že šlo o příliš brutální recesi. Pokud jde o samotného Lajose Bacse, možná se otočil v hrobě, nicméně nic to nemění na skutečnosti, že je nejslavnějším sponzorem české politiky a nejznámějším Maďarem u nás. A to i přesto, že o jeho životě vlastně nevíme nic, kromě data úmrtí. Pokud si představitelé strany, kterou Lájos Bacs téměř přivedl do hrobu, dali práci s vypátráním posledního místa jeho odpočinku, třeba mu ve vzpomínce chtěli poděkovat za to, že ho ODS nakonec přežila. K tomu je ale třeba říct, že děkovali na nesprávném hrobě.

Ježíš a Ježíšek

Již dlouhou řadu let, anebo lépe řečeno dlouhou řadu století si lidé koncem roku připomínají příchod Ježíše Krista, vtěleného syna Božího. Ježíš opakovaně přichází přesto, že se svět mění, platí ovšem také, že jak se svět mění, Ježíšovy příchody se v různých dobách a na různých místech světa proměňují. Nyní například, v době mobilní komunikace sledujeme, jak reklamy na Eurotel do nekonečna opakují: "Go, Ježíšku, go." Z kontextu je zřejmé, že reklama je zaměřena na prodej elektroniky, nikoli na očekávání Spasitele. Nezdá se, že by Ježíšek od Eurotelu měl cokoli společného s Ježíšem z Betléma. Anebo snad přece něco ti dva společného mají? Člověk je nedokonalý tvor a tudíž nikdy stoprocentně neví, co se děje z Boží milosti a co z Božího dopuštění. Nelze vyloučit, že displej mobilu bude formou SMSky šířit radostnou zvěst z Betléma stejně dobře, jako klasické pohlednice. Třeba je to tak, že dealer Ježíšek od Eurotelu tomu skutečnému Ježíši otevírá dveře. Světem nejmodernějších technologií do stále stejných lidských srdcí.