Prožil jsem jednou u bazénu s krasotinkami opojnou noc s pravým arabským šejkem. V tom hotelu uprostřed Evropy bydlel pár nocí šejk přímo z Abú Dhabi, hlavního města Spojených arabských emirátů. Vymyslel jsem na něho past. Jenom takovou nevinnou past, aby se se mnou spřátelil a zůstal mi věrný až nadosmrti. Barman mi prozradil, že šejk přijel do Evropy koupit elektrárnu - sakumprásk i se zaměstnanci, inženýry a vrátným. Zkoumá prý, kde mu ji prodají nejlevněji. Přitom vede čilý noční život u bazénu. Nejraději má z evropské hudby valčíky Johanna Strausse, a z nich přímo zbožňuje valčík Na krásném modrém Dunaji. Víc jsem nepotřeboval. Počkal jsem, až na Evropu padne noc, oblékl jsem si smoking a už jsem seděl u bazénu na barové stoličce. Barmanovi jsem podal pásek s nahrávkou Straussova valčíku, ten to spustil a já jsem čekal... Šejk se chytil. Okouzlený přišel k barpultu a zeptal se, kdo že pustil takovou krásnou hudbu. Barman ukázal nenápadně na pána ve smokingu - to jsem byl já. Cucal jsem brčkem ze sklenice kubánský rum v ledové tříšti a tvářil jsem se velmi rezervovaně. Barman mě představil šejkovi, kterému v Emirátech tekla nafta, a jedna z krasotinek v bikinách nám začala tlumočit.

Navykládal jsem mu, že jsem dirigent symfonického orchestru z města na Dunaji a specializuji se na dirigování skladeb Johanna Strausse - přesněji na jeho valčíky. Šejk byl nadšený, že potkal toho pravého. Když jsem vytáhl zpod barového pultu partitury valčíků, vzdychal blahem, hladil je a poněvadž neznal notové písmo - pískal jsem mu do ouška jednotlivé valčíky.

Ta noc ho stála solidní sumu, ale co jsou peníze pro člověka, kterému teče na pozemku nafta? Nabízel mi pobyt v Abú Dhabi, že mi představí svých čtrnáct žen, které do Evropy nevzal, protože prý "nač nosit dříví do lesa, hahaha", a zajímal se, kolik by stál symfonický orchestr i se stojany na noty a partiturami... Tak dokonalý podvodník zase nejsem, abych přijal dolary za dirigování Straussových valčíků v Abú Dhabi, a tak jsem se spokojil s kubánským rumem v ledové tříšti s brčkem a blahosklonně jsem mu dovolil, aby mi přenechal krasotinku-tlumočnici s obrovskými náušnicemi na uších a jednou diamantovou v nose...

O čem jsem to vlastně chtěl hovořit? Ano, už vím! Šlak mě může trefit, když mi neteče nafta! Ani vám? To mě trochu uklidňuje.