V tomto desetiletí se urodilo nebývale mnoho shakespearovských přepisů - jak doslovných, uctivých (a přečasto i výrazově sterilních), tak těch, které s látkami zacházejí volněji, dokonce je transponují do jiných dob, do odlišných prostředí, do změněných kontextů. K narušitelům tradic patří i uznávaný "shakespearolog" Kenneth Branagh. Proslavil se vynalézavou adaptací Jindřicha V., avšak poté již následovaly spornější, do 19. století zasazené příběhy, ať již to byla komedie Mnoho povyku pro nic, či Hamlet.

V méně známé hře Marná lásky snaha jde ještě dál. Výchozí Shakespearův text sice přebírá, ale přenáší jej do reálií souvisejících s dusnem přecházejícím druhou světovou válku - takové je pozadí, na němž se odehrává spíše nahořklý než rozmarný milostný příběh. Přísahu mladého navarského krále, že on i jeho tříčlenná družina si bude hledět jen vzdělávání a žen si ani nevšimnou, naruší přítomnost půvabné francouzské princezny, která přijela rovněž s tříčlenným doprovodem.

Branagh tuto nepříliš košatou, neřkuli objevnou konstrukci obdařil nejen větší frivolností, ale především vsunul další dvě významové roviny. Jedna rozšiřuje prostor směrem k dokumentárně pojednaným odkazům nejen k mezinárodní politické situaci (schyluje se k válce), ale též ke "zpravodajskému" pojednání vyprávěných událostí ve filmovém týdeníku - navíc se zachováním dobových stereotypů, nadneseně patetického komentáře a záměrně nedopovídaných otazníků. Druhou rovinu tvoří populární jazzové melodie meziválečného období, hudba psaná Cole Porterem, Gershwinem a dalšími. Písně se stávají jakýmisi komentáři k právě probíhajícím událostem. Branagh se vyhýbá profesionální perfekci, zejména taneční výstupy neusilují o bravurní synchronizaci pohybů a jejich omračující dokonalost. Spíše chtějí navodit, jaké hrdinové zažívají potěšení ze spontánního pohybu.

Možná budu nadmíru přísný, ale nemohu skrýt zklamání. Výsledek je bezbarvý, nepříliš zábavný, herecky často upachtěný svou křečovitou snahou o bezprostřednost. Branaghovi se nepodařilo spojit stylově různé elementy, s teatrální obřadností pojednaný text i zápletky, přesazené do jiných kontextů, náhle vyznívají jako zdětinštělé.