Po období tříkrálového oteplení, které se dostavuje s pravděpodobností 65 až 75 % ve dnech kolem první lednové dekády, u nás končívá tzv. časná zima. V dlouhodobém průměru bývá v našich přírodních podmínkách vystřídána vůbec nejchladnější částí roku, pro kterou existuje zajímavý historicky doložený lidový název - studené psí dny, nebo také lednové psí dny. Toto označení už na počátku 17. století zaznamenal náš matematik, astronom, astrolog a autor nejméně čtrnácti ročníků populárních kalendářů Šimon Pertlic ze Špicberka. Název studené psí dny vznikl vtipným přenesením z původního pojmenování tzv. letních psích dnů, kterým jsou označovány nejparnější dny léta. Studené psí dny jsou v dlouhodobém průměru naším suverénně nejchladnějším klimatickým obdobím, tvrdí v Meteoru ing. Zdeněk Vašků. Podle měření teplot meteorologické observatoře v Praze Klementinu, jejíž denní záznamy jsou k dispozici od roku 1775, lze za jedny z nejmrazivějších psích dnů u nás označit ty, které se dostavily především v letech 1942, 1893, 1830 nebo 1823, kdy na našem území i v nižších polohách teploty po několik dnů klesaly pod minus dvacet stupňů. Vůbec nejmrazivěji v éře systematických teplotních měření však na našem území bylo od 9. do 25. ledna 1799. Tehdy se po řadu dnů minimální denní teploty vzduchu pohybovaly mezi minus dvaceti až minus pětadvaceti stupni.