Úterý 9. 1. 2001 Český rozhlas 3 - VLTAVA - 19.30 hodin

V mládí božského Amadea bylo pianoforte, jak se tomuto klávesovému nástroji přezdívalo, ještě nesmělou konkurencí zavedenému cembalu, nicméně již odsouvalo klavichord, schopný omezené dynamiky, do komory na staré krámy. Wolfgang je v mládí často zobrazován jako pianista, přestože jeho dětské nožky ještě nedosáhly na pedály. Není tedy divu, že pozdější komponista Mozart napsal spoustu hudby pro tento denně používaný nástroj, ať už to byly sólové klavírní, nebo doprovázené sonáty a samozřejmě koncerty s orchestrálním doprovodem. Své rané koncertantní skladby vytěžil ve skutečnosti z hotových předloh oblíbených autorů. Platí to pro první čtyři koncerty, které jsou parafrázemi dobových populárních skladeb, jež mladičký virtuos uváděl na svých koncertních turné po metropolích Evropy. Svou vlastní uměleckou tvář nalezl teprve ve svém pátém klavírním koncertu z roku 1773. Celkový počet dnes známých Mozartových klavírních koncertů dosáhl čísla 27. Mozartovu četnost v tomto žánru podnítilo také přátelství s výrobcem nástrojů Johannem Andreasem Steinem z Augšpurku. Mozart otec ho znal ze svého mládí a Wolfgang Amadeus se stal největším propagátorem těchto nástrojů po osobním seznámení se Steinem a jeho dcerou Nanettou v Augšpurku roku 1777. Mezi všemi sedmadvaceti skladbami pro sólový klavír s orchestrem stojí na nejvyšším místě Koncert č. 20 d moll K 466, dokončený 10. února roku 1785. Premiéra díla byla následující den na akademii ve vídeňské Mehlgrube.