Množství nahrávek jedné a téže skladby v nejrůznějších interpretacích by mohlo vzbudit dojem, že už zřejmě vůbec nemá cenu vyrábět nové snímky. Zejména díla známá a mnohokrát natočená si jsou sama sobě takovou konkurencí, že další snímky jen zmnožují a znepřehledňují už takřka přesycený trh. Hudební firmy proto volí nejrůznější způsoby, jak na své nahrávky upozornit. Vznikají tak například souborná vydání děl jednotlivých autorů. A právě tuto cestu zvolilo vydavatelství dirigenta Alexandra Rahbariho, které před časem natočilo řadu nahrávek Franze Schuberta, jejímž cílem bylo představit ho jako autora hudby symfonické a duchovní. O Schubertovi jako o symfonikovi se všeobecně ví, o jeho tvorbě duchovní už o něco méně - a právě na tuto kombinaci se vyplatilo vsadit. Schubert zkomponoval kromě rozsáhlejších duchovních kompozic také kratší skladby. Patří k nim i rané mše, které vytvořil kolem dvacátého roku svého života. Ke zhudebnění mešního textu přistoupil s pokorou, avšak zároveň bez lpění na tradičních postupech. Projevil se tu opět jako bytostný melodik, což je patrné zejména v lyrických pasážích. V dnešní Akademii vám představíme nahrávky tří těchto skladeb - mší C dur, B dur a G dur. Interpretačně se na nich podíleli jak naši, tak zahraniční sólisté, stálými účinkujícími pak byli Pražský komorní sbor a orchestr Virtuosi di Praga. O tom, jak probíhalo natáčení a jaká byla spolupráce se třemi různě uvažujícími dirigenty budeme hovořit s hudebním režisérem Jiřím Gemrotem.