Když toto místo zkoumali odborníci, tak se jim hlavou honilo hned několik otázek, mezi jinými tato úhlavní: Chce snad ten neznámý písař naznačit, že historie s mistrem Hanušem není pravdivá? Přinesl pro svoje tvrzení nějaké důkazy? Aby nikoho neponechal na pochybách, tak ten opisovač ve svých dalších poznámkách k textu prozradil, že jest v kanceláři hořejší nalezen list, jehož datum léta 1410., z něhož se vyrozumí, kdo jest ten kus dělal a co mu za to dáno. Tak tedy v hořejší kanceláři. Kde ji ale hledat? V radnici. V hořejší kanceláři Staroměstské radnice. Tam by se měl ukrývat po celá staletí list se jménem autora orloje a rok jeho vzniku. Stačilo najít Horní knihu pražskou z roku 1410 a tam si ten dokument přečíst. Celkem jednoduché. Je tu však jeden háček. Staroměstská radnice v květnu 1945 shořela v plamenech a v ní i většina nejcennějších starých spisů. Horní kniha pražská taky. Beze zbytku. Ve slepé uličce ale naštěstí nejsme. On ten dávný opisovač měl za ušima. Neponechal nic náhodě a volné listy, které mu v knížce ještě zbyly (ta knížka se našla v Kladně v roce 1961), on v ní na těch volných listech přidal právě onen zoufale hledaný opis tajemného listu pražského purkmistra z 9. října roku 1410. Obsah tohoto objeveného listu doslova otřásl nejenom hloučkem archivářů, zpytujících ztrouchnivělý papír, ale i veškerou důvěrou, která po celá staletí připisovala autorství orloje mistru Hanušovi, řečenému Růže. List purkmistrův z 9. října 1410 označuje za konstruktéra orloje docela jiného muže.

Mistr Hanuš stál slepý, chorý, předčasně zešedivělý, sklíčen u svého díla a naslouchal jeho zvuku a myslil na radu a konšely, jak se mu odměnili slepotou, aby se mohli pochlubiti před světem, jak nedbali jeho muk, jeho bolestí a teď i jeho samého. tom zvonec zazvonil. Venku na orloji kostlivec za něj zatahal, lermo zazvonil, hodinu již již prchající hlásil. Smrt volala. Stroj spustil a již apoštolové jdou.

Ten příběh není špatný, opravdu. Dovolím si trochu italštiny. Si non e vero, e bene trovato. Jako že to sice není pravda, ale vymyšleno je to dobře. Celá ta srdceryvná historie s Hanušem, jak ji popsal Alois Jirásek, je vymyšlená. Hanuš vůbec nebyl tím Hanušem, kterým sestrojil orloj. V purkmistrově listu z toho října 1410 je úplně jiné jméno. Píše se tam, že tvůrcem orloje je jakýsi mistr Mikuláš z Kadaně. Každopádně se odborníkům ocitl v rukou dokument, který možná vyvrací jeden z největších omylů, co se týká nejvzácnějších památek města Prahy.

Nová fakta však do celého případu vnášejí veliký otazník. Rozhodne se nyní opravdu, že autorem starobylého orloje není Hanuš? Je pravda, že staroměstští konšelé nespáchali žádný zločin? Že nikoho neoslepili? A je skutečně prvním tvůrcem orloje tento úplně neznámý mistr Mikuláš z Kadaně? A ještě jedna skutečnost: zrození orloje by se tím posunulo o celých osmdesát let dozadu - až do doby neklidné vlády krále Václav IV., ještě před husitské bouře.

Znali husité pražský orloj? Viděl ho mistr Jan Hus? Tak to už opravdu není jediný otazník (byť veliký), to už je celý zástup. Stojí v řadě za sebou a navzájem se překřikují: Já, já, já, mně dejte slovo!