Soul Asylum jsou poctiví rockoví písničkáři. Jejich hudba nevypovídá o odhodlání bořit nějaká klišé, spíš avizuje inteligenci, s jakou si parta kolem zpěváka Davea Pirnera dokáže vzít z americké hudební tradice to podstatné a s přispěním moderního zvuku to přetlumočit mladšímu publiku. Celý svět takový postup ostatně ocenil před pár lety, kdy kapela zažívala svých "patnáct minut slávy" s hitem Runaway Train. Přestože ta doba je dávno pryč, Soul Asylum si mohou dovolit přijít s výběrem svých nejúspěšnějších písní. Jejich desce Black Gold by ale mnohem víc slušelo označení průřez dosavadní kariérou - vedle dobře známého materiálu z nejslavnější desky Grave Dancers Union (Runaway Train či Somebody To Shove) obsahuje totiž i snímky, o jejichž existenci jsou zpraveni snad jen ti nejoddanější příznivci. Tak třeba píseň Summer Of Drugs skupina natočila pro album, na kterém různí umělci uctili památku Victorie Williamsové, další skladby zase pocházejí z prvních dvou desek kapely, vydaných koncem osmdesátých let, kdy o Soul Asylum ještě nikdo pořádně nevěděl. Lahůdkou jsou pak dvě koncertní nahrávky - z pořadu MTV Unplugged a z vystoupení v Torontu. Takto pečlivě připravený výběrový titul je skvělým dárkem,i když, pravda, jen pro opravdové fandy.

I kdyby potěšila už jen pár pamětníků, má vzpomínková kolekce Natural Woman svou cenu. V reprezentativním průřezu totiž přibližuje kariéru zanedlouho devětapadesátileté Carole King, jedné z nejvýznamnějších amerických zpěvaček a - především - skladatelek. Už v patnácti letech začala Carole se svým budoucím manželem Gerrym Goffinem psát hity pro špičku americké pop-music, od Everly Brothers po Arethu Franklin (jí na míru ušitá píseň A Natural Woman se stala zřejmě nejslavnějším hitem skladatelky). Teprve nástup autorsky soběstačných britských kapel typu Beatles a Rolling Stones, předznamenávajících naprostou změnu showbyznysových způsobů, přivedl Carole King na dráhu zpěvačky. Tento riskantní tah se jí překvapivě vyplatil, třebaže zpívat vlastní skladby a texty tenkrát ještě zdaleka nebylo takovou samozřejmostí jako dnes. Vydala několik sólových alb, z nichž bezpochyby nejúspěšnějším bylo Tapestry z roku 1971, dodnes brilantní ukázka osobitého ženského písničkaření. Právě písničky z Tapestry a z další, rovněž počátkem sedmdesátých let vydané nahrávky Music, tvoří osu výběrového alba.