Poetikou žižkovských pavlačí, přístavních krčem a cirkusového šapitó je prodchnuta hudba pražské kapely Traband (čti "troubend"), jejíž druhé cédéčko nazvané Kolotoč je v kontextu české scény opravdovým zjevením. Takovou porci originality a nespoutané muzikantské svobody asi nemohlo vydat jiné, než vskutku nezávislé vydavatelství. Tentokrát jde o sympatickou firmu Black Point, z jejíhož, převážně na český underground orientovaného katalogu, však novinka Trabandu silně vyčnívá.

Jaromír Hodněpil všechny prachy utratil. Co nepropil, to prohrál v kartách nebo ve forbesu utopil.

Skupina, jež se sama výstižně charakterizuje souslovím "rocková dechovka", vznikla už před více než pěti lety. Ještě v triu (kytara, basa, bicí) natočila debutovou desku O čem mluví muži?, vyznačující se zábavným tanečním rock´n´rollem, ovšem postupem času dospěla k mnohem pestřejšímu nástrojovému obsazení (nyní bicí - tuba - banjo - trubka - klarinet) a také stylově rozkošatěla. Ve čtrnácti nových písních klarinetisty, zpěváka a příležitostného hráče na akordeon Jardy Svobody posluchač bez větších problémů rozpozná inspiraci židovskou, francouzskou, latinskoamerickou i českou lidovou hudbou, je tu nasládlé tango, odrhovačka z přístavní hospody i jazzík z té vinárny, v níž se každý večer staví otrlý vyhazovač. Podobným výrazem začátkem devadesátých let disponoval dnes už zapomenutý soubor Zirkus Odvážná srdce, který můžeme považovat za spřízněnce Trabandu, stejně jako již neexistující slovenskou formaci Tornádo Lue, písničkáře Vaška Koubka či šansonem uhranutou Janu z Velké Ohrady.

Sedávali v hospodě u jednoho stolu, on do sebe lámal pivo, ona rum a koka kolu. Ona byla děsná mrcha a on špína chlap, tak to táhli spolu, z deště pod okap.

Mordýřské a lotrovské popěvky Trabandu jsou až neodolatelně naivní. Lump i lehká holka jsou v nich nositeli pulzujícího života a svět těch "lepších lidí" symbolem navoněné vyprázdněnosti. Také muzika Trabandu je zbavena konvenčních příměsí, vítězí v ní spontaneita, jež se s atmosférou pokleslých žánrů a šestákových příběhů skvěle doplňuje.

MILAN ŠEFL