Už drahnou dobu nás Evropská unie upozorňuje, že s našimi mediálními poměry není všechno, jak má být. Též drahnou dobu přesvědčuje ministr kultury Pavel Dostál poslance, aby to nebrali na lehkou váhu. Teď, když jsme si kvůli maléru s Českou televizí v civilizované Evropě ušili z ostudy kabát, se snad ctihodní zákonodárci přece jen dají pohnout k akci. Minulou středu schválila vláda novely zákonů o České televizi (ČT), Českém rozhlase (ČRo) a o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Šéf sněmovny Václav Klaus na žádost vlády rozhodl, že budou projednány ve stavu legislativní nouze během druhého lednového týdne. Pokud by stejným tempem projednal novely Senát a podepsal je prezident, do měsíce by musela být již podle nových pravidel zvolena nová Rada ČT (a též Rada ČRo), jež by vybrala nástupce Jiřího Hodače, pokud do té doby neodstoupí sám, a pražské Kavčí hory by snad opět byly sídlem normálně fungující veřejnoprávní televize.

Když už to slovo padlo, vládní návrh novel říká, že ČT a ČRo poskytují veřejnou službu. Ti naši politici, kteří dosud nevědí, co to znamená, budou překvapeni zjištěním, že veřejnoprávní média nemají napříště sloužit vládě, státu ani stranám, nýbrž všem obyvatelům České republiky všech národních, národnostních, sociálních, náboženských, kulturních, věkových a jiných skupin. Jim jsou povinny poskytovat v celku vyvážené informace pro svobodné vytváření názorů a jiné programy, odrážející názorovou, politickou, náboženskou, filozofickou a uměleckou rozmanitost. Pro tuto svou veřejnou službu má Česká televize v novele zaručeno vysílání dvou celoplošných programů, čili neměla by už připadat v úvahu privatizace ani její "dvojky", na kterou si leckdo brousil zuby.

Aby ale Česká televize a Český rozhlas byly veřejnoprávné nejen de iure, ale i de facto a v budoucnu už nemohly být předmětem politického tlaku a přetahování, předkládané novely by musely změnit způsob volby Rady ČT a Rady ČRo. Rada totiž, to je velký pán: volí a odvolává generální ředitele televize (rozhlasu), dohlíží na plnění úkolů veřejné služby, schvaluje a kontroluje rozpočet, prostřednictvím nově zřizované dozorčí komise hospodaření ČT (ČRo) a v souladu se Statutem televize (rozhlasu) má v budoucnu projednávat s generálním ředitelem i obsazení jiných vedoucích funkcí. Co je platné, že kandidáty na radní budou navrhovat kulturní, regionální, ekologické, školské, vědecké, umělecké, zájmové a kdoví jaké ještě organizace, když vybírat z nich a volit členy obou rad má opět zase jen Poslanecká sněmovna. Přebrat tu množinu podle příchylnosti k té či oné parlamentní straně a "nehodící se škrtnout" nebude pro ni problémem. Ledaže by se poslanci a poslankyně pod dojmem petardy z Kavčích hor, plného Václavského náměstí a případného pokračování tohoto příběhu začali bát o svá křesla, neboť volby se přece jen blíží a "lid obecný" netrpí obecnou ztrátou paměti, a při volbě příští Rady ČT a Rady ČRo v sobě objevili smysl pro obecné blaho, tak jako jejich předchůdci v první polovině devadesátých let, jež televizi a rozhlas postavili pod dohled odborníků a osobností. Spíše ale počítejme s tím, že dříve zasáhne Senát a prostřednictvím pozměňovacích návrhů se pokusí zbavit sněmovnu těžkého dilematu, zdali se zachovat moudře, anebo prakticky. "Horní komora" téměř jistě navrhne, aby se na volbě Rady ČT a Rady ČRo podílely sněmovna i Senát, ba možná aby její třetinu jmenoval prezident republiky. Očekává se i námitka Senátu proti tomu, aby nenápadnou formou "konzultace" mohla Rada ČT a ČRo zasahovat do personálních pravomocí generálního ředitele (například tlačit na výměnu šéfredaktora zpravodajství a pod.). Schvalování zmíněných tří novel neproběhne tedy patrně ráz naráz, jak doufá vláda i Václav Klaus, a to ani v případě, že zkrácená procedura legislativní nouze a souhlas se zákonem získá podporu většiny poslanců ČSSD a čtyřkoalice a tím i Poslanecké sněmovny. Pozměňovací návrhy Senátu si totiž vyžádají opakované projednání novel v "dolní komoře", což dohromady vydá tak na tři týdny času. Dojde-li na tento scénář, poslanci pak budou muset zvážit, zda pošlou k čertu návrhy Senátu tím, že jej přehlasují, anebo pošlou-li k čertu Českou republiku tím, že v Bruselu a Štrasburku zpochybní náš přístup k hodnotám, jež Evropská unie považuje za nedotknutelné.